Náhoda? Nemyslím si...✔

19. Kapitola

*Pohled Jamese*
Otevírám oči, cítím ostrou bolest v hlavě. To byla asi ta rána do hlavy. Nic si nepamatuji. Nevím, kde jsem, co se stalo, ani kde je Fey. Můj neklid zmírní moje droga - žvýkačky. Měl jsem jednu v kapse. Vždy ji u sebe nosím.
Zamrkám a rozhlédnu se kolem. Jsem v jakési cele. Ztěžka se doplazím ke kraji.
Fey tam sedí přivázaná k židli. Ne. Feyinko. Chci něco říct, ale nedokážu ze sebe vydat hlásku. Je vidět, že brečí a taky, že dostala přes hubu. Jsme v jakési místnosti, připomínající sklep s celou... Dobře, je to spíš mučírna, při pohledu na pouta, provazy a všechny ty věci visící po stěnách. Jak dlouho budeme trpět?
Cvaknou dveře. Vejde sem Josh, otec Fey. Vezme pistol do ruky a namíří ji na ni.
"Ne" vykřiknu. On se jen zasměje a střelí ji do nohy. Aby trpěla.
"Vezmi si radši mě."
"Taky na tebe přijde řada." chladně se smál a střelil ji do břicha. Ona se svíjela, je stále naživu. Snažím se odsud dostat. Ale on namíří pistol na mě. Pečlivě míří a střelí mě do nohy. Strachem o ni necítím bolest. Ani v nejmenším.
Namíří výš a střelí mě do mého přirození. Zaskučím, ale pak bolest nevnímám. Ne tak, jako strach a bolest o tu jedinou ženu, kterou jsem kdy měl rád. A rád, jako rád a ne, že byla dobrá v posteli.
Pak ji střelil do hlavy, až spadla i se židlí na zem. Zakřičel jsem. Ne, Fey!

Vzbudil jsem se a zrychleně dýchal. Jsou to již dva dny, co oni odjeli a mě probouzí zase noční můra. Je jedno, že je odpoledne. Jsem ve své kanceláři.

Slyším auto. Fey! Vybíhám z kanclu a běžím dolů.

"Máte ji?" ptám se ihned.

Přikývnou a podají mi ji do náruče. Pevně, ale něžně ji chytnu. Mířím s ní k nám do bytu.

Položím ji na gauč, kde jsem ji svlékl. Ano, jinou bych asi znásilnil, ale teď ne. Nutkání nemám.

Přenesu ji do koupelny, kde ji umyju. Je tak nádherná. Feyinka moje. Je ale dost utahaná. Asi o sobě moc neví.

Poté ji usuším, dám ji své tričko a trenky, pro ni nic nemám. Trošku i spolupracuje. Uložím ji do postele, kde jí políbím.

Je tak nádherná. Během chvilky usne. Lehnu si vedle ní, obejmu ji a usnu taky.

*Pohled Fey*
Vzbudila jsem se v posteli vedle nějakého kluka. Rozhlédnu se. Vždyť to je James.

Jsem v pořádku, cítím se tak. Již je ráno. Políbím ho.

"Dobré ráno princezno." zašeptá, otevře oči. Vstane a jde do koupelny se umýt.

Co mě nenapadne, než po deseti minutách jít za ním.

Prohlíží si sám sebe v zrcadle.

"Můžeš mi odpustit? Za to co jsem ti udělaly způsobil? Za to, jaký jsem? Jsem hajzl, bez obalu. Miluju tě a teď jsem si to uvědomil. Bál jsem se o tebe Feyulko."

Přinutím ho se mi podívat do očí.

"Odpusť, že jsem utekla. Měla jsem toho moc, bylo tohonmoc, nezvládala jsem to. Ne. Také tě miluju Jamesi. Chyběl jsi mi."

Na stvrzení svých slov jsem si ho přitáhla do polibku, dlouze ho políbila a obejmula. Miluju jeho objetí. Miluju ho.

Přenesl mě do postele, ale nepřerušoval polibek. Pomalu ze mě stahoval všechno oblečení a dráždil mě. Vzdychala jsem.

Dráždil mě hrozně dlouho, chtěla jsem už sex. Chtěla jsem se na něj vrhnout. Převalila jsem ho, stáhla mu jeho trenky, kde na mě čekala jeho chlouba.

Začala jsem ho dráždit. Když chtěl cokoli udělat, řekla jsem mu, že ne. Vzrušoval mě pohled na to, jak si to užívá. Vysloveně jsem ho trápila.

Pak mě převalil. Roztrhl balíček s kondomem, který si následně nasadil a pak do mě pronikl. Přirážel intenzivně a rychle. Líbilo se mi to.

Cítila jsem, že už budu. Naše vzdychy se nesly ložnicí. Pak najednou výbuch uvnitř mě a já jsem se udělala. On pokračoval a po pár desítkách sekund se vedle mě svalil.

"Byla jsi úžasná." zašeptal James.

Spolu jsme se mazlili, pak jsme si dali společnou sprchu.

"Spolu?" zeptal se mě po tom, co jsme z ní vylezli

"Navždy spolu." políbila jsem ho. Tak ho miluju❤

Vše bylo tak, jak má být.