Náhoda? Nemyslím si...✔

4. Kapitola

Christian se nadechl a řekl...
"Fey, asi jsem to neřekl... Nemám holku... Nemám koho takhle rozmazlovat"

Chvilku jsem tomu nemohla uvěřit. Cítila jsem úplně něco jineho, než kdykoli přetím.

"Měl jsem vždycky smůlu... Na citové vyděračky nebo na kurvy."
Odmlčel se, šel k oknu, slepě se z něj díval a do očí mu naskakovaly slzy...

Přešla jsem k němu... Zatáhla ho za ruku, on se otočil ke mě a pohlédl mi do očí.

"Promiň, neměla jsem cokoliv říkat. Je mi to líto Chrisi..." řekla jsem a sklopila hlavu, dívala jsem se na zem.

On mě objal a řekl
"To je v pořádku. Ptala ses, tak jsem ti odpověděl"

*O týden později*
Za ten týden jsme se s Christianem dost sblížili a já se do něho zamilovávala stále víc. Skvěle si rozumíme. Oba jsme prožili zklamání a oba jsme se s tím nějak vyrovnali. Cítila jsem, že žal, který ve mě byl kvůli Patrickovi mě opouštěl víc a víc. Chris mi obrovsky pomáhá. Už nejsem jako dřív. Už na to nemyslím.

"Čáu Feyuško" usmál se, když zjistil, že jsem vzhůru.

"No nazdár" usmála jsem se na něj.
V tom mi zazvonil mobil. Neznámé číslo.
Zvedla jsem to.

"Halo? Fey?" uslyšela jsem známý hlas, ale nevěděla, kdo to je.

"No?" odpověděla jsem zaraženě.

"Je mi líto, co sis udělala. Stále tě miluju. Feyulinko, chci abyses ke mě vrátila." říkal ten hlas. Do očí mi vhrkly slzy.

"Kdo... Kdo jsi a co ode mě chceš... Jak víš co se mi stalo?"

"No ták... Ty moje sluničko... Chci, abyses ke mě vrátila. Vím že mě stále miluješ, jinak by ses nepodřezala... Jestli si mě fakt nevybavuješ... O čemž pochybuju... Patrick" řekl a málem brečel.

Docházelo mi, že je to on... Ale nechtěla jsem si to přiznat.

"Jdi do prdele! To kvůli tobě! Kvůli tobě jsem se podřezala a pokusila se zabít! Jsi jen děvkař!"

Christian ke mě přišel a řekl
"Fey, klid. On ti za to nestojí"

"Tákže už má Feyuška nového jo?" začal nasraně Patrick "Mě říká, že jsem děvkař, měla by ses spíše podívat na sebe"

Chvíly jsem přemýšlela, co odpovědět. Brečela jsem stále víc. Ovšem začínal se ve mě stupňovat vztek.

"Já nemám kluka! Já nejsem ty co si najde holku pár dní po rozchodu s jinou!" zařvala jsem.

"On tě tak nazval?" zpozorněl Christian "Dej ho na reprák."

Dala jsem mobil od ucha, stále ubrečená. Zapla jsem reprák. Patrickův hlas byl najednou slyšet o dost víc.

"Poslouchej ty haj-" začal Patrick

"Mě nebudeš nadávat ty zmrde malej" zasupěl Christian "To si zapamatuj pro začátek. A věř mi. Jednou jedinkrát uslyším jak se kvůli tobě Fey skládá... Schytáš to."

"Á, velkej-" začal znovu Patrick

"Drž hubu" okřikl ho
Christian "Pamatuj, jednou jedinkrát a neprobudíš se"
Típl to.

"Už je to lepší?" zeptal se Christian

Já však skoro neměla slov.
"Já... Já" koktala jsem "děkuju Chisi."

On se jenom usmál a řekl
"Nemáš zač, už se tě ani nedotkne"

Přešla jsem k oknu a dívala se z něj. Vůbec to nevypadalo jako Cardiff. Spíš jako Londýn. Nádherné město...

"Kde to vlastně jsme?" zeptala jsem se. "V jakém městě?"
Christian vstal, přešel k oknu za mnou. Chvíli uvažoval co říct.
"Londýn" odpověděl.

"Je nádherný... I ten výhled" poznamenala jsem.

Otočil se ke mě, hypnotizoval mě pohledem. Ach jak já miluju ty jeho oči.

"Né tak úžasný jako ty" zašeptal sladce. Přiblížil se ke mě.

Když v tom do pokoje vrazila zdravotni sestra.

"Upps, pardon" řekla a odešla.
S Christianem jsem se ohlédla. Super no. Asi jsem zase koukala do blba.

"Kde jsme to byli?" zeptal se s úsměvem Christian a skousl si ret. O bože :3.

"Já bych řekla někde tady" usmála jsem se a dál se mu dívala do očí. On zvedl ruce, oběma si mě přitáhl blíž k sobě a hladil mě po zádech.

"Jsi krásná" zašeptal

"Ty jsi hrozně sexy" odpověděla jsem šeptem. Co jsem to zase řekla? Jžs no už je to hrozny.

"Mmm" zamručel slastně Christian.

Pomalu ke mě přiblížil hlavu a pak spojil naše rty. Já spolupracovala. Bylo to... Jako být v ráji. On mě jemně, ale přitom vášnivě líbal. Přitom mu ruce sjely až na můj zadek a jemně ho mačkal. Zavzdychala jsem. Po chvilce jsme se od sebe odtrhli.

Christian se na mě furt usmíval. Pak otočil pohled k zemi, ale stále se usmíval. Oba jsme se usmívali.

On přešel k posteli. Lehl si na ní.
Zadívala jsem se z okna a nevnímala ho. Nevnímala jsem nic. Realitu. V očích se mi vracely vzpomínky. Zoufale jsem toužila být s matkou, i když jsem věděla, že to není možné. Už jednou jsem měla štěstí, že jsem se mohla vrátit... Podruhe už nebude.

Zajímalo mě kde je táta. Mafie ho zabila... Ale začínala jsem přemýšlet... Nemáme jeho tělo, nic. Tenkrát se dokázal vykoupit, třeba to dokázal i tentokrát... Ale to je asi blbost.

Ani jsem si neuvědomila, že mi začaly po tváři znovu téct slzy.

Najednou jsem ucitila okolo pasu čísi ruce. Christian. Ucítila jsem jeho dech u mého krku...