Náhoda? Nemyslím si...✔

3. Kapitola

"Jsi v pohodě?" ozval se jakýsi hlas.

Měla jsem pocit, že už vážně magořím.
"Prosím?" zeptala jsem se.

"Ptal jsem se, jestli ti nic není" odpověděl hlas.

"Ne" odpověděla jsem. "Jsem jen unavená... Dobrou noc"
"Dobrou"

Zavřela jsem oči a téměř okamžitě usnula... Kdo to asi tak mohl být? Jasně, začínám bláznit... Jsem na pokoji sama. Třeba jsem si ten hlas jen představovala. Nic jsem v té tmě neviděla.

Ráno jsem se vzbudila už okolo osmé. Podívala jsem se na druhou postel, ale v ní kdosi ležel. Jakýsi asi devatenáctiletý kluk. Černé vlasy... Oči jsem neviděla. Trošku vysportovaný. Ježiš... Ten je boží... Určitě má holku.

Ze všeho přemýšlení, kdo to vlastně je mě vytrhla sestřička, která právě vešla do pokoje.
"Dobré ráno Fey" pozdravila "Ale no tak, Christiane, mohl byste vstávat taky někdy dřív" řekla nabručeně.

Mluvila na toho kluka. Takže se jmenuje Christian. Přitahuje mě víc a víc.
Christian něco zamručel.

"Vstávejte" opakovala sestřička "Fey, máte tu oba snídani." řekla, přisunula mezi postele vozíček s jídlem. Jakási hmota... Světlá. Nabéžovělá.

Christian se zavrtěl a posadil se.
"Dobre ráno Fey" usmál se na mě a já snad ztratila hlavu... Byl tak úžasný, ještě ten úsměv... :3

"Dobre" odpověděla jsem a trochu se usmála :) "Ty jsi Christian?

"Jo, promiň, nepředstavil jsem se. Dáš si snídani?" zeptal se

"Ne... Nemám hlad"

"Jen jez" pousmál se. "Je ovesná kaše a ty vypadáš, že by ti jídlo bodlo, přece víš jak je dobrá"

Teď jsem přemýšlela, jestli zalhat nebo říct pravdu. Nikdy jsem neměla ani ovesnou, ani krupičnou kaši. Máma je dávno mrtvá a táta se s kaší neobtěžoval.

"Nevim, nikdy jsem ji neměla" odpověděla jsem.

"Máma ti ji nedělala?" vyvalil oči Christian.

"Ne..." sklopila jsem hlavu "Mámu si moc nepamatuju. Zemřela, když jsem byla malá. Donedávna se o mě staral táta, ale ten už je taky mrtvý... Zbýva mi jen bratr"

Christian vstal, sedl si vedle mě a objal mě se slovy "To je mi líto".

"To je v pohodě" usmála jsem se. "Jak jsi se sem dostal?"

"Do nemocnice? To táta... Pořezal mě. Né, že by to normálně nedělal, ale tentokrát to přehnal... Co ty?"

Přemýšlela jsem znova, co mu říct.

*Pohled Cristiana*
Ta holka je fakt pěkná. Kam se na ní hrabou holky ze školy. Co ze školy, i z města... Určitě je zadaná. Co asi odpoví? Nevím jestli mě pochopí. Rodiče nemá.

"No..." usmála se Fey a já jsem se usmál taky. Ma naprosto boží úsměv... Až teď jsem jí pohlédl zpříma do očí... Jsou plné bolesti.
"Protože jsem málem zemřela" řekla nakonec

"Jakto?" vypadlo ze mě, než jsem se stačil zarazit. Mě by se o tom taky nechtělo mluvit.

"Je to nadlouho... Je to asi pět měsíců, co se se mnou rozešel teď už bývalý přítel. Znásilnil mě." začala brečet. To jsem nechtěl.

"Promiň, omlouvám se, tohle jsem nechtěl..."

Objal jsem ji. Nevím, co to je, ale něco mě na ní šíleně přitahuje.

"Chrisi, za to nemůžeš..." vzlykala "Pak smrt mého táty... Zabila ho mafie... Tak jsem měla chuť..."
Znova se rozbrečela. Objal jsem ji ještě pevněji. Ukázala mi na svojí levou ruku. Nejdřív jsem nechápal...

"Bratr mě našel v kaluži krve... Tři měsíce jsem tu ležela... Probrala jsem se před pár dny..."
Ona se pokusila zabít. Pustil jsem ji z objetí a ona mi pohlédla do očí. Jsou plné bolesti, smutku a utrpení.

"Mrzí mě to Fey... Neměl jsem se ptát..." řekl jsem a sklopil oči.

Ona však zvedla ruku, pohladila mě s ní jemně po tváři a pak stejně jemně a ohleduplně mi zvedla hlavu. Znovu jsem se jí díval do těch nádherných očí. I přes to utrpení jsou nádherné.

"To je v pořádku Chrisi, pokud ti tak můžu říkat" usmála se. "Dáme si snídani?"

Přikývl jsem.

*Pohled Fey*
Co si teď o mě Christian pomyslí? Přece jenom... Řezala jsem se i předtím... Ale ne takto... Teď jsem to vážně přehnala. Měla jsem jít za mámou...

"Tady máš" vytrhl mě z mého přemýšlení Christian a podával mi talíř s kaší a lžíci.

"Děkuju moc" řekla jsem.
Společně s Christianem jsme jedli kaši a smáli se. Je vážně boží. Ale co když má holku?

"Tvoje přítelkyně musí být šťastná, když se tak pěkně umíš starat" vypadlo ze mě po chvilce. O bože... Jak trapný. Neee. Co si teď o mě pomyslí? Že hned myslím na to, že s nim budu chodit? Tak už šanci nemám.
Christian se nadechl a řekl...