Náhoda? Nemyslím si...✔

14. Kapitola

Sedím na posteli, zády ke dveřím, dívám se do zdi a brečím jak malá. Můj mozek stále nepobíral to, že je James mrtvý. Ne! Kéž bych mohla být místo něj já.

Uslyšela jsem vykopnutí dveří. Podle zvuku soudím, že zůstaly otevřené.

"No tak zabij i mě" Nemluvím, šeptám.

"Cože jsi řekla?" Hlas mi nešel rozeznat.

"Abys mě z-zab-b-bil" Koktám. "Jako jsi zabil j-jeho-o"

"Zasloužil si to." odsekl ten hlas patřící tomu muži, co vešel do mého pokoje. Snažila jsem se ho rozeznat, ale nešlo to.

"On si to nezasloužil, chápeš to? James.." Brečím. Znova. James si nezasloužil zemřít.

Slyším kroky a pak znova ten hlas, ale blíž, než předtím. "Otoč se ke mě."

"Myslíš, že se ti dokážu po tom podívat do očí? Nikomu, kdo zabil Jamese."

"Podívej se na mě."

"Ne."

"Feyi, prosím, podívej se na mě." Už nezněl tak hrubě. Jen dva lidi můžou tu být takto milí. Fabian a James.

"Fabiane, nech mě na pokoji. Nemám náladu se tu s tebou vybavovat."

Ucítila jsem nečí ruku na mých zádech, nicméně stále jsem se dívala do zdi. Byla hrozně zajímavá.

"Fabian je mrtvý" pronesl ten někdo soucitně.

Otáčím se. Usmívá se na mě - můj James.

"Jamesi!" vykřiknu a obejmu ho. "Myslela jsem, že tě zabil" 

"To bych mu nedovolil" usmál se a políbil mě. 

Objala jsem ho. Nevím, co to se mnou dělá, vím jen, že ho nechci ztratit.

"Pojď, řeknu klukům, ať tě přestěhují."

"Kam by mě stěhovali?" ptám se ho. Mozek mi to nebere. James mi setře palcem slzu a usměje se. "Kam... Ke mě, jestli chceš."

Přikývla jsem. Jasně, že chci. Chci být s Jamesem. Je zvláštní, jak člověk změní myšlení. Zvedáme se a James mě vede přes toto sídlo. Někam. Nevím kam. A co když se to nastávajícímu šéfovi nebude líbit?

Otázky mi běžely hlavou jedna za druhou.

Šli jsme širší chodbou. Nikde nikdo, vždy jen pár bodyguardů. Zůstali jsme stát před dveřmi, co James odemknul. Dál to vypadalo spíše jako byt.

"Tady je ložnice. Tato část sídla je moje. Je to v podstatě malý byt. Ostatní mafiáni, co tu pracují, bydlí v takové své 'čtvrti'. Je tu také zahrada, bazén, krytý bazén, vířivka.. Vše, na co si jenom vzpomeneš. Kousek odsud je taky pláž u moře. Jestli chceš, dnes má být teplo, tak bychom se tam mohli jít podívat." dokončil James svůj monolog.

"To bych moc ráda." usmívám se a vcházím do ložnice. Byla nádherná. Velká postel s povlečením do tmavě fialova, zdi byly světle fialové. Odtamtud vedly dveře do koupelny. Byl tam ji malý gaučík, celý bílý, akorát pro dva. Dojdem do obývacího pokoje. Vybavení luxusní. 

Náhle mi zkameněl výraz. Co když Jamese zabijou, tak jako to chtěl udělat Fabian?

"Děje se něco Feyí?" zeptal se James

"Ano, děje." Posmutněla jsem. "Jamesi, co když tě zabijou? Nechci, aby tě zabili a už vůbec ne kvůli mě."

"Proč by mě měli zabít?"