Life with Justin Bieber√

Chapter 83

"Není pozdě." Ozavalo se za mnou.

Otočila jsem se za tím hlasem. "Cože?" Zeptala jsem se nechápavě. "Odpovídám ti. Ještě není pozdě." Stejně jsem ale nechápala co tím myslí. "Potěšilo mě, že jsi použila slova z mojí vlastní písničky." Usmál se na mě. Začala jsem kroutit hlavou. Do očí se mi začali hnát slzy. "Omlouvám se. Měla jsem ti to říct." Řekla jsem roztřeseným hlasem. "Ne já neměl takhle reagovat. Tehdy jsem ti řekl, že je mi jedno kolik ti teta dala peněz. Já ti taky neříkám kolik mám peněz. Neměl jsem se na tebe naštvat. Ty odpusť mě prosím." Roztáhl paže a já mu vletěla do náruče. "A nebreč prosím." Hladil mě po vlasech. Přikývla jsem, ale slzy jsem nedokázala zastavit. "Už se na mě prosím nikdy nezlob. Nechtěla jsem ti lhát." Zašeptala jsem. "Ty jsi ale nelhala. Neptal jsem se tě a ty jsi neměla důvod mi to říkat." Pevně mě objal jako by mě nikdy nechtěl pustit. "Víš že tím twettem jsi mi dala najevo, že znáš moje texty?" Zasmála jsem se. "Přistižena." Zasmál se i on. "Miluju tvoje písničky." Řekla jsem pravdu. "Nejraději bych je všechny věnoval tobě."

" As long as you love me
We could be starving
we could be homeless
we could be broke
As long as you love me
I'll be your platinum
I'll be your silver
I'll be your gold
As long as you lolololololololololololove me 
As long as you lolololololololololololove me

I'll be your soldier
Fighting every second of the day for your dreams, girl
I'll be your whole world
You can be my Destiny's Child on a scene, girl
So don't stress, and don't cry
We don't need no wings to fly
Just take, my hand

As long as you love me
We could be starving
we could be homeless
we could be broke
As long as you love me
I'll be your platinum
I'll be your silver
I'll be your gold
As long as you lolololololololololololove me,love me
As long as you lolololololololololololove me,love me"

Zasmála jsem se. "Miluju tě." Zašeptal. "Miluju tě." Zašeptala jsem těsně před tím než mě políbil. "Už bez tebe nechci být ani jediný den." Řekl když se odtáhl z polibku. Omámeně jsem se na něj usmála. Taky už bez něj nechci být jediný den. Je pro mě všechno. On a děti jsou pro mě všechno. Justin mě vzal do náručí a odnesl k posteli. Posadil se a mě si položil na svá stehna. Usmála jsem se. "Tu dobu co jsem s tebou nepromluvil pro mě bylo hrozné. Byl jsem tak sám. Smutnil jsem. Bál jsem se vrátit. Bál jsem se, že už tady nebudeš. Nechtěl jsem sem jelikož jsem myslela že jsi odešla." Zakroutila jsem hlavou. "Neopustila bych tě Justine. Ano odešel si bez toho abych ti to vůbec vysvětlila, ale odejít bych nedokázala. Neměla bych kam jít." Přiznala jsem. "Mohlas jít do Anglie. Máš tam přece dům." Přikývla jsem. "To ano, ale letět s dvěma dětmi něco přes dvanáct hodin by nešlo." Justin se plácl do čela. "Jo to asi fakt moc nejde." Zasmála jsem se. "Jednou bych jim chtěla Anglii ukázat." Justin přikývl a souhlasil s tím. "Až budou starší." Usmál se. "Jo až budou starší. Možná v deseti nebo tak."

"Mohli by jsme tam jezdit na dovolenou každý rok." Prohlásil Justin u večeře. Nechápavě jsme se na něj podívala. "No do Anglie přece." Zasmál se Juss a já chápavě přikývla. "Bude tam přeci Lily a až za pár měsíců porodí tak naše děti můžou být kamarádi." Zarazila jsem se. "Jak myslíš že Lily za pár měsíců porodí?" Zeptala jsem se. "Jo ty to ještě nevíš. Tak to jsem zase něco podělal." Odvrátil se ode mě. "Lily je těhotná?" Justinovo mlčení mi dalo odpověď. "Proč mi to neřekla?" Zeptala jsem se. "Dozvěděla se to dneska." Ale jak on to sakra ví? "A proč to víš ty dřív než já?" On se zatvářil provinile. "Byl jsem u nich když jsem s tebou nemluvil. Na stole jsem si všiml obrázku z ultrazvuku." Přikývla jsem. Pokud se to dozvěděla dnes tak ji to omlouvá. Přeci jenom já ji to tajila skoro celé těhotenství vzhledem k tomu, že jsme byli na dovolené. "Fajn. Budu dělat jako že nic nevím." Justin se zasmál a já se hned přidala k němu.

Názor? Snad se líbí

Love you
-Lucy