Life with Justin Bieber√

Chapter 38

Ne nemohla jsem se do něj zamilovat. Tohle se nestalo. To si jen myslím. Přišlo mi to tak, protože jsme se líbala. Rychle jsem ho od sebe odstrčila a seskočila z linky. "Joy... " Začal, ale já jen zavrtěla hlavou a vyšla k sobě do pokoje. Zamkla jsem se kdyby ho náhodou napadlo jít dovnitř. Sakra proč se mi tohle pořád děje? Proč mě musí pořád líbat? Jo já vím spoluracuju s ním, ale nikdy nezačnu. Sakra já se nesnáším. Zabořila jsem si hlavu do polštářů a brečela. Jo prostě jsem se rozbrečela. Nevyznám se ve svých citech. Chci sakra normální život. Nechci milovat Justina. Jo asi ho fakt miluju. Musím mluvit s Lily. Protože jinak se asi zblázním.

Lily mi to celý den nebere a já celý den nevylezla z postele. Jo několikrát se sem někdo pokoušel dostat, ale dělala jsem že spím. Jo nejspíš ten dotyčnej věděl že nespím, ale byla jsem ráda, že už na mě nedoléhá. Nedokázala bych se na něj ani podívat natož s ním mluvit. Prostě ze mu musím co nejvíce vyhýbat. Nesmím s ním už přijít do kontaktu v tomhle směru. Už ho nikdy nesmím nechat aby mě políbil. Protože tohle je to co se nikdy nemělo stát. Nikdy jsem se do něj neměla zamilovat. Mělo to být jen přátelství. Budu se snažit abych ho neviděla, což bude ve společné vile dost těžké. Prostě budu muset chodit ven a nebo být zalezlá ve svém pokoji. Musím to někomu říct. Musím zavolat Lily.

"Ahoj Joy děje se něco?" Zeptala se veselým hlasem.

"Já si právě nejsem úplně jistá." Vzlykla jsem.

"Co se stalo?" Zeptala se vyděšeně.

"Já... Zamilovala jsem se." Přiznala jsem a rozbrečela se.

"Pane bože. A on to ví?"

"Ne."

"Myslíš že to cítí stejně?" Kéž by.

"Ne určitě ne. Bere mě jen jako kamarádku." Tohla věta zapříčinila příval dalších horkých slz.

"A co budeš dělat?"

"To vůbec netuším Lily. Nejhorší je, že prostě nemůžu jít ven z pokoje, protože bych ho mohla potkat a to nechci. Nejspíš půjdu za strejdou, všechno mu řeknu a budu doufat, že mě nechá jít."

"Že tě nechá jít strejda nebo Justin?"

"Oba." Řekla jsem.

"Bude lepší když si s ním promluvíš. Třeba už budeš moct odejít."

"Jo snad jo. Hele tak já půjdu za tím strejdou."

"Jo jo jasně. Drž se a dej mi vědět."

"Dám neboj. Ahoj.

"Čau."

Tipla jsem hovor a mobil položila na stolek vedle postele. Musím za strejdou. Naplánoval nám svatbu na příští měsíc, ale to já nechci. Nemůže mi přece takhle zničit život. Vždycky věděl, jak chci žít a pak mi udělá tohle. Opláchla jsem si obličej ledovou vodou, oblékla se, popadla mobil, obula se a s klíčem a od vily i auta se vydala ven.

Zastavila jsem před budovou hotelu ode ještě pořád můj strýček bydlí. Vyjela jsem do patra kde má pokoj a zaklepala na dveře. Když mi otevřel byl překvapenej. Nejdříve jsem dostala přednášku že nemám jezdit sama po tom, co se stalo když jsem jela z letiště a já jen pro to či la očima. Potom když už mě nechal něco říct jsem se posadila a koukala na něj.

"Justina si nevezmu." Řekla jsem pevným hlasem a nehodlala odejít dokud mi nepovolí odejít od Justina.

Tak další kapitola je tady. Ano vím je krátká, jelikož jsme včera psali velký test a já pi škole už neměla náladu, protože hned na začátku propadám z matematiky. Další bude asi až zítra, ale možná to stihnu ještě dnes. Názor? Snad se líbí

Love you
-Lucy