Life with Justin Bieber√

Chapter 69

"Joy!" Uslyšela jsem Justinův křik. "Joy kde jsi?" Slyšela jsem znova. Vylezla jsem z moře a šla zpět k terase odkud křičel Justin. "Kde jsi by-" Nedokončil větu když mě uviděl. "Plavala jsem." Pokrčila jsem rameny. "Nahá?" Přikývla jsem. Justin ke mě rychlým krokom přišel a začal mě líbat. "Tohle mi takhle po ránu nemůžeš dělat." Zašeptal do polibku. Obmotala jsem si nohy kolem jeho pasu a ruce mu zapletla do vlasů. "Kvůli tobě jsem teď nadrženej." Zašeptal hladově "Jsem celá tvoje." Zašeptala jsem a nechala ho aby se věnoval jen mě a mému tělu.

Oba jsme si lehly do písku a těžce dýchali. Usmívala jsem se a pomalu se začala zvedat. "Kam jdeš?" Zeptal se. "Do vody. Jdeš taky?" Justin přikývl a zvedl se. Šli jsme ruku v ruce k moři. Vlezla jsem do něj jako první jelikož mě Justin pustil hned jak ho voda omyla. Prý je moc studená. To mi ale teda moc nepřijde. Přijde mi tak akorát. Potopila jsem se. Dneska jsem docela velké vlny a to je super. Vynořila jsem se, ale než jsem se stihla nadechnout mě smetla vlna a já se nalokala vody. Pořád se to opakovala a já nemohla ven. Vždycky jsem jen vytáhla ruku nad hladinu a pak se zase potopila. Kde ten Justin je? Proč mě nezachrání.

"Joy prober se." Otevřela jsem oči a rozkašlala se. Podívala jsem se na Justina, který si znatelně oddychl. "Co tě to napadlo?" Objel mě. "Pořád si se nevynořovala. Bál jsem se o tebe." Usmála jsem se. "Ale zachránil jsi mě." Objala jsem ho zpět. "Tohle už mi nikdy nedělej. Prosím." Zašeptal. "Dobře." Zašeptala jsem mu já zpět. "Nechci už o tebe mít víckrát strach." Já ale zakroutila hlavou. "Budeš o mě mít strach celý život Justine ať už chceš nebo ne. "Upsali" jsme se k tomu mít jeden o druhého strach až do konce života. Dokud budeme manželé tak o sebe budeme mít strach." Justin jen chápavě přikývl. Oba jsme věděli, že o sebe budeme mít strach už navždy.

"Dobrou chuť." Řekl Justin a položil přede mě talíř. "Co to je?" Zeptala jsem se. "Krevety." Páni ty jsem ještě nikdy nejedla. Snad mi to bude chutnat. Po prvním kousnutí jsem je hned vyplivla. "Fuj." Ošila jsem se. "To jsem čekal." Zasmál se a došel pro jiný talíř na kterém byli špagety s kečupem a sýrem. "Mnohem lepší." Usmála jsem se a pustila se do jídla. Na špagety prostě nic nemá. Mňam. Dojedla jsem svojí porci a odnesla talíř do myčky na nádobí. Šla jsem do obýváku a sedla si k televizi. Zapla jsem ji a naladila program, který běží i u nás. Samozřejmě tam byli zprávy a celý svět řešil kam jsme se s Justinem ztratili. Jsem ráda, že nikdo neví kde jsme. Se strejdou jsme domluveni, že nic neřekne. Nepotřebujeme paparazzi i na naší dovolené. Když tak ale přemýšlím. Je to dovolená nebo svatební cesta? Protože to bejvá ne? Po svatbě svatební cesta. I když kdo to řeší? Svatební cesta nebo dovolená? Je to vlastně jedno. Jsme tam oba a odpočíváme. Co víc si přát.

Názor? Snad se líbí

Love you
-Lucy