Whom would I choose? |GirlxGirl| (CZ)

20. Část - Vrakoviště

Když mi Lacey řekla, že je na starém vrakovišti, proběhl mi tělem hnusný pocit. Vím totiž,  jaké party lidí se tam schází. Vlastně to ví celé město a místu se raději vyhýbá. Nevím jestli je to jen výmysl, ale slyšela jsem, že tam prý jednou někoho ubodali k smrti.
Vážně nevím, kde jsem vzala tu odvahu sem jít sama a ještě k tomu potmě. Kdybych řekla mámě, kam jdu, rozhodně by mě nepustila ani na krok.
Z dálky jsem viděla chabě rozsvícenou pouliční lampu, pod kterou stála skupinka lidí. Byla jsem ještě moc daleko na to, abych poznala, jestli je mezi něma Lacey. Čím blíž jsem byla, tím víc jsem si nadělávala do kalhot. Až ji uvidím, prostě ji popadnu a odvleču, i kdybych to musela udělat nasilím.
Byla jsem asi třicet metrů od té skupinky, když kdosi zavolal mé jméno. Otočila jsem se směrem, kterým se hlas ozval. Byl to klučičí hlas, ale nepoznala jsem ho z nikama.
,,Tady, Autumn!" zavolal znovu a zamával ze tmy. No alespoň se teď vzdálím od té skupinky lidí, co stála pod lampou. ,,Tak tady ji máš."
Už jsem byla dostatečně blízko, abych tomu klukovi viděla do obličeje. Neznám ho ze školy ani z nikama z okolí, ale můžu říct, že je tak o čtyři roky starší než já nebo Lacey.
Neznámý kluk si sedl na starou pneumatiku a pozoroval nás.
,,Co s ní je?" zeptala jsem se ho.
Dal ruky do vzduchu jako že se brání a řekl: ,,Hele já nic nevím, jen sem ji tady našel. předtím byla s támhle tou skupinou." Ukázal směrem k lampě. ,,Ale pravděpodobně si něco vzala nebo tak."
,,Cože?!" vyděšeně jsem vyhrkla.
,,Co myslíš, že sem chodí lidi dělat?" Nebyla to doopravdy otázka, ale každou sekundou sem se bála víc a víc.
,,Hej, Lacey. Už jsem tady. Já Autumn. Jak je ti? Jsi v pořádku?"
Pomalu nadzvedla hlavu a podívala se na mě. Měla zarudlé oči a úplně rozmazanou řasenku.
,,Autmmm," zamumlala.
,,Dokážeš chodit? Si v pohodě?" Ptala jsem se pořád dokolečka.
Pomohla jsem jí na nohy, ale to pro ni zjevně nebylo moc dobré. Zachytila se kapoty zdemolovaného auta, u kterého předtím seděla a začala zvracet.
Někdo opodál se začal smát hlubokým hlasem. ,,Tak ty máš dost, Lace! Mám něco, co ti udělá dobře! Mého ptáka!" Řekl ten hlas a každým slovem se k nám přibližoval. Bylo mi špatně z toho jak úchylně zněl.
Otočila jsem se, abych mu viděla do obličeje. Další neznámá tvář. Mohl být asi stejně starý, jak ten kluk, co sedí na té pneumatice.
,,Nech ji napokoji," řekla jsem a snažila přitom znít, jakože se ho nebojím. Ale opak je pravdou.
,,Woah! Tak to abych rychle šel," dělal si ze mě srandu. ,,Seš docela kus, nechceš jít na chvíli za náma? Trochu se pobavit. Hm?" Je mi z něho na zvracení a absolutně nevím, co bych teď měla dělat.
,,Di do hajzlu, Bene." ozval se, teď už zřetelněji, Laceyin hlas. Nejspíš se jí muselo po tom zvracení trochu ulevit.
,,Ale ale, kdopak se nám to tu vzchopil?" řekl a obešel mě. ,,Před hodinou jsem ti byl ještě dobrej, když si mi plakala na ramínku, tak teď si to jdu vybrat."
,,Bene, kašli na to, kámo," ozval se ten kluk z pneumatiky. ,,Nezapomeň, že seš pořád v podmínce."
,,Ani jsem se jí nedotkl. Vždyť ona přišla za mnou," obhajoval se ten hnusák.
,,Jo jo, jako všechny, že?"
Využila jsem toho, že nás chvíli nevnímá, vzala Lacey kolem pasu a vedla ji pryč. Z dálky jsme slyšeli, jak se začli hádat. Nevím, co bysme dělaly, kdyby od nás neodvedl pozornost.
,,Co to kurva mělo znamenat, Lacey?" zeptala jsem se, když jsme byly na půl cesty domů.
,,Promiň." Řekla jen. Jako odpověď mi to opravdu nestačilo, ale rozhodla jsem se nechat to být a počkat do zítřka.
Zbytek cesty domů jsme neřekly ani slovo.
Popašovala jsem ji do mého pokoje, aby si mamka nedělala starosti v jakém je Lacey stavu. Oznámila jsem jí, že jsme v pořádku doma a jdeme spát.
Zatím co se Lacey dávala dopořádku v koupelně, já si nachystala místo na spaní na zemi. Dneska vedle ní rozhodně nespím.
,,Co děláš?" zeptala se, když vešla do pokoje. ,,Proč ležíš na zemi?"
,,Nechci spát s tebou a neříkej, že se musíš ptát proč," řekla jsem. Vlastně jsem s ní opravdu chtěla spát, jen být vedle ní a utěšit ji. Zkrátka aby se cítila v bezpečí. Možná se chovám hloupě, ale momentálně si to nezaslouží. Měla by si uvědomit, co za blbost dneska udělala.
Nic mi na to neřekla. Ale přísahám, že jsem ji o pár minut později slyšela udržovat v sobě pláč.