I wolf

Jsem živá

Začalo pondělí a já se probudila s pocitem, že chci do školy. "Ale nemusíš." Řekla mamka. "Chci tam!" Nešťastně jsem se pousmála.
Přijeli jsme autem ke škole, já sedla na blbí vozík a jela. Už začala první hodina. A v pondělí první hodinu máme matematiku a jsme ve své třídě. Před třídou jsem dostala trému. Byl to divný pocit se vracet do třídy, kde si někteří myslí, že jsem mrtvá a nikdy se už nevrátím.
Mamka konečně zaklepala a otevřela dveře. Já vjela do třídy a najednou ticho. Všichni se upřeně zadívali na mě. Potom se všichni zvedli a rozběhli se za mnou. V tu chvíli jsem byla nejšťastnější člověk na světě. Všichni se ptali, kde jsem byla a že mě mají rádi. Radka se i rozbrečela a omlouvala se za to, že to nebylo od ní hezké to co mi udělala. "Promiň za všechno." Dala jsem jí Nufíka. "Je tvůj" "díky. A už nikam neutíkej! Jasný!? Víš co? Micky nemá kamarádky. Se na ní všichni vykašlali. Tak, jak jsme to kdysi předpověděli. Dobrý ne?" "To není dobrý. Počkej." Seděla vzadu, sama. Vypadala smutně. Bylo mi jí líto. Jela jsem za ní. "Ahoj." pozdravila jsem jí. "Ahoj." Odpověděla a chvíli bylo ticho a potom se pousmála a objala mě. "Já vážně myslela, že jsi mrtvá." Ostatní spolužáci se jenom divně koukali. Vytáhla jsem z kapsy dopis, který mi psala. "Ty sis ho přečetla? Chyběla jsi mi. Aji když jsme se spolu nebavili. A co se ti stalo, že jseš na vozíku?" Zasmála jsem se. "To je dlouhý příběh."
"Slečno Beth. Je fantastické, že jste zpátky a živá, ale je hodina matematiky a máme slíbený pětiminutový test. "Ozval se učitel
Já se rozloučila a šla domů.
Doma jsem seděla na posteli a přemýšlela, jak bych mohla rozchodit nohy.
Chytla jsem stolu a skříně. Zvedla jsem se a snažila se stát. Nešlo to. "Doprdele, já ty nohy necítím." Sedla jsem si na zem a snažila jsem se aspoň chodit po čtyřech. Taky to moc nešlo. Chvíli jsem ležela na zemi a potom jsem se rozhodla jít do postele. Když jsem se připlazila k posteli. A v tu chvíli mi docvaklo, že to nebude tak jednoduché. "Proč já mám tak vysokou postel!!!!! Ne nemám to se mi jen zdá." Ruky se mi třepaly a já zírala na postel. Potom jsem jí začala mlátit. "Zasraná postel a zasraný nohy. "Podala jsem si z postele tepláky, že se aspoň sama převleču. Připadalo mi to hrozně složitý. Ale nakonec jsem to zvládla. Lehla si na zem a dívala se do stropu.
Po chvíli se před mím obličejem zjevila taťkova hlava. "Co děláš tady na zemi? Nechceš pomoct?" "Ne já nepotřebuji pomoct. Já jsem tady schválně." "Jak myslíš. Zatím se měj." Odcházel pryč. "Tati? Možná bych potřebovala pomoct." Zašklebila jsem se. Vzal mě do náruče a položil mě na postel. "Naposledy jsem tě nesl když ti bylo sedm a tys spala. Uběhlo už hodně let." "To jo no." Potom jsem si zašeptala. Nebyls jediný, kdo mě nesl, když spím.
Podívala jsem se z okna a viděla jsem jak si na ulici malé děti hrají. Povzdechla si. "Teď bych radši běhala s něma, než sedět tady doma."
"Není problém." Ozvalo se za mnou. A já se hrozně lekla.
Stáli tam holky. Lisa, Radka, Vanes a Molly.
"Tohle mi už nikdy nedělejte! Jsem se hrozně lekla." Pozasmály se. "Tak Beth. Pojď ven!" Holky mě začaly odvážet. Mě se to nelíbilo. Připadám si jak postížená.
Venku holky měli longboardy, penyboardy atd. Ale nechali si je u nás a někam mě vezli. "Kam jdem?" Zeptala jsem se. "Jdem se projít." Jedná řekla a ostatní se začali smát. "Hej! Co je! Kam jdem! To nedělejte aspoň tak nápadný." "Uvidíš." "Já chci pryč." Zakřičela jsem. "Tak jdi, nikdo tě nebrání, ale nevím, jak sama dojdeš zpátky." Zamračila jsem se. "To nebylo vtipný!" Nemohla jsem nic dělat. Odvezli mě mě na okraj lesa. Potom dostali záchvat smíchu. Stále jsem nevěděla proč. Potom mě pohladil po hlavě, dali mi pusu na čelo a odběhli pryč. Chtěla jsem jet za nimi, ale oni mě zašprajcovaly o větev. Vidí mě teprve ani ne den a už vymýšlejí takové hovadiny. Tiše jsem si povzdechla. Věděla jsem, že by mě tam nenechali na pospas smrti. Určitě jsou schovaní někde poblíž. "Haló, vraťte se! Není to ani trochu vtipné!" Volala jsem
Najednou cosi jsem zaslechla a něčí ruce mi zakryly oči. Byli velké a podle vůně, která se mi zaryla do nosu jsem poznala, že je to Timmy. Rozbušilo se mi srdce a v břichu jsem měla milión motýlů.