Začátek

137 5 1
                                    

Jmenuji se Bethany ale říkají mi Beth. Bydlím na vesnici. Chodím do prváku na střední školu a je mi 16 let. Mám ráda ticho a samotu. Jsem vlk. Mohu se kdykoliv proměnit na vlka, ale nebyla jsem dříve vlk. Za vesnicí je les a tam já trávím hodně času. Spíše v noci, ale jsem tam i přes den. Začala jsem si tam stavět bunkr na stromě. Jezdím tam na kole a za sebou táhnu vozík se dřevem a věcmi, které potřebuji na bunkr. Všude kam jdu tak sebou nosím Luk a šípy. Jsem šílená fanynka filmu Hunger Games. Mám i ten odznak rebelů a plakáty a knihy. Střílím z luku velmi dobře. Když jsem ještě nebyla vlkodlak chodila jsem na lukostřelbu. Až potom jsem se stala fanynkou Hunger Gamesu.

Mám bratra Jonáše. Jonáš chodí do Atletiky a zajímá ho politika a mapy. Chce být prezidentem. No je mu teprve 8. Třeba se ještě rozhodne jinak. No a potom mám ještě jednoho bratra. Tomu je 15 let. Jmenuje se Leonardo. Chodí do fotbalu. Je nejlepší hráč v jeho týmu. Moc se s něma nebavím. Vždy ráno se rozprchnem. Já do lesa, Jonáš na zahradu pomáhat tátovi s něčím a Leo za kamarády na hřiště nebo za holkama.

Ve vlka se dokážu proměnit kdy chci ,ale když nadejde úplněk, tak se proměním, ať už chci nebo ne. Já nikdy nechtěla být vlkem, ale za to může moje kamarádka Vanes. Jak se to stalo se brzy dozvíte. Já jsem vlkem nikdy předtím nebyla, byla jsem úplně normální holka. No a teď jsem se úplně změnila. Nechodím moc do společnosti, bojím se, že bych se mohla proměnit na vlka a ublížit někomu, nebo někdo mě. Já to moc ještě ovládat neumím a když jsem teda vlkem, tak nevím co dělám.
***
Začali letní prázdniny a začalo ráno.
Jonáš mě budí ,že mu mám nachystat snídani. To začínají tedy pěkný prázdniny.
"Řekni si mamce." "To jsem zkoušel poslala mě za tebou. Ještě spí." Řekl. "Vždyť je teprve 6 hodin ráno!? Jak můžeš tak brzo vstávat? Jdi za mamkou. Jsem ještě unavená." Zavřela jsem oči a pokoušela jsem se usnout.
"Beth! Vstávej! Proč nenachystaš Jonášovi snídani."Řekla mamka. Já dělala jako, že spím. Přišla za mnou a odkryla mi peřinu. "Ty jseš teda ochotná. Ani své mamce nepomůžeš. Si lítáš celý dny někde s kluky." Já dodala "Já nemám kluka nikdy mít nebudu. Jsou to blbci." "Takže ty jseš na holky?" Já hodila naštvaný pohled. "Ne nejsem na holky!!" "Tak jdi nachystat snídani!" "A proč nemůže Leo? Je mu už 15!" Vypustila jsem s úst. "S tebou je to marné." Řekla a odešla. To nebylo ode mě pěkně. Stejně jsem jí nešla pomoct.
Nachvíli jsem usnula.
***

Jak jsem se probudila, dala jsem si snídani provedla ranní hygienu. Vzala jsem si na sebe džínové šortky a šedou košili. Nasadila jsem si černé tenisky a šla na zahradu. Tam si vzala od taťky dřevěné prkna a dala je do vozíku. Vozík jsem si přivázala ke kolu a jela do lesa. Jela jsem polní cestou až jsem dorazila ke křižovatce. Tam jsem jela lesní cestou až tam kde nikdo nechodí. Byl tam na stromě rozestavěný můj bunkr. Hned jsem se dala do práce. Ještě 2 týdny a je to hotové. Ještě tomu dodělat střechu a vymalovat, udělat si pohodlí.
Když jsem začala zaťukávat hřebík, něco jsem uslyšela...

A první díl je na světě. Pokud vás tenhle moc nezaujal, počkejte si na další. Bude to čím dál více lepší. Tak si to nenechte ujít.
Babet11

I wolfKde žijí příběhy. Začni objevovat