I wolf

Vlci

Byl úplněk a já čekala na proměnu a na další vlky. "Ach já tak vlky nenávidím!" "Já taky ne." Ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a tak stojí Vanes. "Čau, jak je?" Zeptala jsem se. "Fajn. Dnes se pujdem proběhnout na kopec. Jak je tobě?" "Mně? Mizerně." "Tak už netruchly a bav se. Vždyť je sranda." "Já Ale nechci být vlk." "Chápu já se ti moc omlouvám. Tenkrát v lese, já nechtěla." Najednou se z keře objevila Radka jako vlk. "Radka už se proměnila, takže mi zachvilku taky."

Najednou to začlo. Zamotala se mi hlava a napřed se mi začali proměňovat ruce a nohy a až nakonec hlava. Teď jsem byly v zajetí vlka a nevěděly jsme co děláme 
***
Ráno jsem se probudila doma. Vstala jsem a jela na kole zas do lesa a doufala, že tam nebude. Přijela jsem tam a on tam byl. "Co tu děláš! To tu budeš jako každý den?" "Třeba." Já jenom nasadila zoufalý pohled. Nechci aby tady byl. Nechci se s ním kamarádit. "No v noci tu bylo nějaké zvíře. Ne tak ledajaké zvíře. Byl to bílí, velký vlk." Sevřel se mi žaludek. Jak to ví? "Co to tu blabolíš? Maš nějaký důkaz?" Za žádnou cenu se to nesmí dozvědět. "No mám důkaz. Pojď za mnou." Chytl mě za ruku a tahl mě pryč. Došli jsme na jedno místo a tam byla stopa v blátě. "Tohle je stopa toho zvířete." A tady je záznam." Podal mi kameru. "Co to je! Tys sem dals kameru? Proč? Ty mě sleduješ?" Nasadila jsem naštvaný tázaví pohled. Vzala jsem mu tu kameru a podívala jsem se na ní. Ano byla jsem tam já, jako vlk i jako člověk. Vymazala jsem to. "Nesmíš mě špehovat!" "Ale já nešpehuji Tebe, ale toho vlka." "Jenže jsem tam i já. Žádná kamera tam nebude!" "Tak ne, ale já ho chci ještě vidět. Vlk je krásný zvíře." "Vážně? Já si to teda nemyslím." "Mě se líbí. No a co budem teď dělat?" "Nic. Já půjdu do domku a budu si číst." "A co čteš?" "Hunger Games." Dořekla jsem to a a šla do bunkru. V batohu, který jsem měla sebou jsem vytáhla plakáty Hunger Games a nalepila je na zeď.
Sedla si na polštář a otevřela knihu. Vedle mě ležel luk a pár šípů. Začala jsem číst, když v tom přišel Timmy nahoru. "Stačí říct, jestli ti lezu na nervy. Já...už radši půjdu." Co teď. Myslí, že my leze na nervy. Začal odcházet. "Ne počkej. Vrať se." Vrátil se a já začala. "Nejsem moc komunikativní. Nejsem společenská. Mám ráda samotu. Nejsem Normální holka, jako každá jiná. Takže promiň." "Ne vpohodě. Máš ráda Hunger Games?" Zadíval se na plakáty. "Jo mám a hodně. Mám skoro všechno s Hunger Games motivem." "Já to moc neznám. Sleduji taky hodně filmů, ale žádný nemám nejoblíbenější. Sedl si vedle mě tak, že se dotýkal rukou mé ruky. Trochu jsem sebou cukla.

Do komentářů napište vaše názory na tuhle knihu. Jestli mám dále pokračovat.