Friend ? No w/ Marwex /DOKONČENO/

20. Strach

  Vypnula jsem mobil a položila ho na stolek. Zavřela jsem oči a po chvilce usnula. 

Ráno

Probudila jsem se a zase mi bylo špatně. Běžela jsem na záchod, kde jsem zvracela. 

Přišla jsem do kuchyně, kde byla mamka. „Dobré ráno. Chceš lívance?" koukla na mě. „Dobré. Nechci jíst." „Něco jíst musíš," řekla. „Ale mě je špatně." „Tak v tom případě nejdeš do školy." „Okey," řekla jsem a šla zpátky do svého pokoje. 

Lehla jsem si na postel a zapnula si televizi. Po chvilce mi zavibroval mobil. Koukla jsem se na něj a měla jsem jednu zprávu od Marka. Hned jsem ji otevřela.

Marek♥: Ahoj :33 Tak za 5 min jsem u tebe :33

Já: Ahoj :33 Promiň Marku, já ti to zapomněla napsat. Dneska nejdu do školy.

Marek♥: Zase ti je špatně? :(

Já: Jo... 

Marek♥: Bude lépe neboj. Až mi skončí škola hned půjdu k tobě :33

Já: Budu čekat :33

Marek♥: Tak já jdu ahoj :*

Já: Ahoj :33

Vypnula jsem mobil a sledovala obrazovku televize. 

16:45

Uslyšela jsem zvonek. Hned jsem se zvedla a běžela ke dveřím. Otevřela jsem je. Čekala jsem Marka, ale stál tam Martin. „Ahoj Stefanie," řekl a podíval se na boty. „Ahoj co potřebuješ?" „Jen se rozloučit." „Už zase jedeš?" „No měl jsem tady zůstat déle. Osobní věci." „Chápu. Kdy zase přijedeš?" „Nemám moc času, takže asi za měsíc možná za dva." „Tak já budu jezdit za tebou," řekla jsem a usmála se. „Nemusíš. Už musím. Ahoj," řekl a otočil se. Už byl na chodníku a já na něj křikla: „počkej!" Rozeběhla jsem se k němu a objala ho. „Nejsem tady naposledy," zasmál se. „Jestli se dva měsíce neuvidíme, tak to objetí zato stálo," odtáhla jsem se a usmála se. „Tak ahoj," řekl a dal mi pusu do vlasů. „Ahoj," řekla jsem a došla zpátky ke dveřím. 

Stála jsem u dveří a vyhlížela Marka. Uviděla jsem ho, ale nešel sám. Šel s Lenkou?! Vlezla jsem dovnitř a práskla dveřmi. „Co se děje?" uslyšela jsem bráchu. „Nic," řekla jsem a sjela po dveřích dolu. „Ségra co se děje," přiběhl ke mě. „Já vím, že má právo se bavit s kým chce. Ale proč zrovna s Lenkou?" „Hele neřeš ho. Ať se baví s kým chce, ale jedno vím jistě, miluje jenom tebe," řekla a pomohl mi vstát. Já jsem se jen usmála. Zase začal zvonit zvonek. V tu chvíli se mi udělalo špatně. Běžela jsem na záchod, kde jsem se zamkla. 

Uslyšela jsem klepání na dveře. „Stefanie?" poznala jsem Markův hlas. „Prosím běž do mého pokoje." „Okey," odpověděl mi.

Asi po pěti minutách jsem vylezla. Jak jinak před dveřmi byl Marek. „Víš co znamená jít do mého pokoje?" usmála jsem se. „Vím. Jenže já tam nechtěl," řekl a chtěl mě políbit, ale já mu uhnula takže mě políbil na tvář, „děje se něco?" „Ne nic se neděje, určitě víš, proč jsem byla zamknutá na záchodě," řekla jsem šla do mého pokoje. „Stefanie fakt ti je tak špatně?" „Ani ne." „No nevypadáš  na to," řekl a pohladil mě po tváři. „Já vím. Za dva týdny máme jít k tomu doktorovi," připomenula jsem mu. „Jo já vím," usmál se. Lehla jsem si na postel a zavřela oči. Po chvilce se ke mě lehl Marek. „Bojím se toho," řekla jsem a otevřela oči. „Čeho se bojíš?" koukl na mě. „Porodu. Nevím jestli to zvládnu." „Neboj se toho. Spolu zvládneme všechno," políbil mě.

O 2 dva týdny později

Celé dva týdny se nic nedělo. Teď sedím doma a čekám na Marka, společně pak půjdeme na kontrolu k doktorovi. Začal zvonit zvonek. Vzala jsem si kabelku šla ke dveřím. Otevřela jsem je a tam už stál usměvavý Marek. „Můžeme?" políbil mě. „Jo můžeme."

U doktora

Lehla jsem si na to lehátko a doktor mi dal ten studený gel na bříško. „Slečno Váňová, všechno je v pořádku," řekl s úsměvem. 

Ahoj! :D

Tak další kapitola je tu ;) Doufám, že se líbila, můžete zanechat hlas a nějaký ten komentář :33 

Jinak chtěla bych poděkovat za 400 vote :33 Jste fakt boží :33

A Ahoj! :D 

Wolfikcz