O čtrnáct dní později

22 9 0
                                    

Z pohledu Kelsie.

Nastal ten moment, dnes se měla vrátit máma, příšerně jsem se bála. Jak se ke mně bude chovat, jak se bude chovat k May? Mám dělat, že se vůbec nic nestalo, nebo jí říct svůj názor.

Mé myšlenky zahnali ruce, které mě obmotali zezadu a přitáhli si mě blíže k sobě. Byl to Alex, ještě ležel vedle mě, v klidu oddychoval, chytila jsem jeho ruce a políbila je. Alex se otočil, vzepřel se na ruce, byl nade mnou, jemně mě políbil, následně si ulehl opět vedle mě, přitáhl si mou maličkost na svou krásnou, vypracovanou hruď.
,,Včera to bylo úžasný."šibalsky se usmál a já se mu zadívala do očích, viděla jsem tam radost, lásku ale i starost, strach.
,,Jo to bylo."úsměv sem mu oplatila a letmo políbila na čelo. (už nejsem pana)
,,Musím jít zkontrolovat May. "vypadlo ze mě a přetáhla si přes hlavu jeho triko. Alex mě ale stáhl zpátky k sobě.
,,Já tam půjdu, ty lež, až se vrátím, přinesu ti kávu aby, si se probrala."kývnutím jsem souhlasila, zatáhla ho za tričko a políbila jej. Jen v boxerkách,s rozcuchanými vlasy se zvedl a šel za May, musím uznat že se mi tento pohled velice líbil. Opravdu se mi nechtělo vstávat, bylo půl pátý, ale oba jsme věděli, že již neusneme.

Bylo mi blbé aby se staral o May a ještě o mě, zvedla jsem se z postele,prohrábla si své rozcuchané vlasy a jen v Alexově, černém, dlouhém tričku, které jsem měl pod zadek, si to namířila do kuchyně abych připravila kávy.

V kuchyni jsem vyndala dva černé hrnečky s bílými puntíky, položila jej na kuchyňskou linku, do každého hrnku přidala lžičku kávy a dala vařit vodu. Následně jsem vyndala mléko, které bylo v lednici, slyšela jsem hlasy z dětského pokoje, to znamenalo, že May je již vzhůru. Došla jsem k televizi, zapnula ji a přepnula na písničky.

Tancovala jsem si do rytmu písně a užívala si ten pocit, v tom se otevřely vchodové dveře, stál tam muž a plazila se po něm, má opilá matka. V tom jeho pohled zamířil na mě.

,,Ahoj kočičko, ty musíš být Kellie, já jsem Robert."řekl muž, nevypadal ani opile, měl černý oblek s bílou košilí, zelené oči a hnědé krátké vlasy, ale nějak spletl mé jméno, připadal mi slizký.

,,Dobrý den, jmenuji se Kelsie."pověděla jsem a dívala se na mámu, ta si zapálila cigaretu, usedla na gauč a dívala se na Roberta, ten se v tento okamžik ke mně přiblížil.

,,Jsi krásná Kelly, nebo jak se vlastně jmenuješ. Neboj se maličká a pojď ke mě blíže."byl opravdu slizký a já se od něj odtáhla, to se mu nelíbilo, chytil mě za levé zápěstí, namáčkl mě na zeď, začal mě osahávat, zkoušela jsem se mu vyjmout ze sevření ale byl příliš silný, matka stále seděla na křesle, dívala se směrem ke mně, smála se, došlo mi že je Alex v dětském pokoji a mohl by mě uslyšet.

,,Pusť mě prosím, pomoc!"křičela jsem, jak jen to šlo, začali se mi kutálet slzy po tváři. Uslyšela jsem nějakou ránu v dětském pokoji, než jsem stačila jakkoliv zareagovat, uviděla jsem Alexe před očima, který praštil Roberta baseballovou pálkou do rozkroku. Ten opravdu hodně zakřičel a odstoupil ode mě.

Alex měl na sobě již tepláky ale žádné triko, matce se ten pohled velmi líbil a mně se opět udělalo špatně z vlastní matky.

Matka zakřičela na Alexe, jestli je normální, ten neodpovídal, byl velice rudý, jelikož zadržoval vztek, za to dobu co ho znám jsem ho takto viděla již po druhý, po prvé to bylo kvůli Tobymu.

Věděla jsem, že kdybych si nestoupla před Alexe tak by někomu ublížil. V tento moment vyběhla z pokojíčku May a uviděla nás, Robert zamířil směrem k May, když se přiblížil již moc blízko, nečekala jsem ani minutu, ihned jak natáhl ruku k May jsem mu vrazila facku, nečekal to a spadl na zem.

,,Vypadni z mého domu."zakřičela matka, její pohled zamířil na.

Polední Polibek  [Plánované Korekce]Kde žijí příběhy. Začni objevovat