Polední Polibek [Plánované Korekce]

18. Říjen - Pravda

,,Ahoj zlato." otočím se ke dveřím koupelny, tam stojí Lucas s takovým smutným úsměvem na tváři a dívá se na mě.

,,Ahoj."odpovím mu, spatříme, že má v levé ruce skleničku s džusem.

,,Můžu?" nesměle se ho zeptám a on přikývne hlavou a podá mi skleničku.

,,Nicol?"

,,Ano?"

,,Musím ti něco říct."když vyšla, tato slova z jeho úst hned jsem zpozorněla.

,,Co se děje?"opravdu jsem se strašně bála, co řekne.

,,Ten den co David zemřel."zhluboka se nadechl a já tušila, že to bude něco vážného.

,,To David on, on chtěl odvést na jednu adresu, vezl jsem ho tak každý den, byla to moje práce. Měl tam ženu."chtěla jsem něco říct, ale Lucas mi přiložil ruku na ústa a naznačil mi, že bude pokračovat.

,,On, on ti zahýbal a já jsem se strašně naštval, protože sis tohle nezasloužila. No a tak jsem mu řekl, že pak mám v plánu něco jiného, tak že mu přivezu auto a ať on přijede domů svým autem. Souhlasil. Když odjížděl, od té ženy byl jsem naštvaný a špehoval jsem ho, tak jsem jel za ním, chtěl jsem do něj jenom lehce vrazit a vystrašit ho ale on začal kličkovat a naboural do stromu. Mrzí mě to, ale nechtěl jsem, aby ti dál ubližoval!" když to dořekl, začala jsem vstřebávat jeho slova a několikrát si je opakovat v hlavě, pak jsem nevěděla, co jiného mám říct.

,,Všechno?"zeptala jsem se ho a čekala na jeho reakci.

,,Ano."

,,Fajn." vzala jsem jeho obličej do dlaní a políbila jej na rty, chtěl polibek prodloužit, já ho ovšem odstrčila.

,,To máš za to, že si riskoval, že půjdeš kvůli mně do vězení."vlepila jsem mu facku, byla to opravdu velká rána, on se však ani nepohnul a čekal, zda jsem skončila.

,,A tohle máš za to, že jsi mi to tajil a neoznámil dříve." poté jsem mu dala pěstí do ramene.

,,A tohle, tohle máš za to, že si měl přede mnou tajemství."nevěděla jsem, co mám dělat, byla jsem na něj strašně naštvaná, zároveň jsem mu byla vděčná, začala jsem mu dávat ránu za ránou do jeho hrudníku, chvíli se ani nehýbal, v tom mě Lucas popadl, přitiskl si mě k sobě, zkoušela jsem se jakkoliv pohnout, bylo to marné, vzdala jsem to a obtočila mu své ruce kolem krku.

,,Už před sebou nebudeme, mýt žádná tajemství platí?"dívala jsem se do jeho krásných očí a čekala na odpověď.

,,Platí."letmo se usmál, hned na to přitiskl své rty na ty mé.