Polední Polibek [Plánované Korekce]

Zbraň

,,Co to děláš? Schovej to no tak!" začal křičet Lucas když Davidova matka vytáhla zbraň a mířila s ní na mě.

,,Nedělej to no tak. Tohle nemusíš. Vím, že to bolí, když tu není David, ale já ani Lucas, jsme ho nezabily, když nás zabiješ, už ti ho to nevrátí. Polož to, no tak!"začala jsem se opravdu bát.

,,Víš co?"podívala se na mě.

,,Co?"opravdu jsem se bála, co udělá.

,,Máš pravdu, Davida mi to nevrátí."řekla a sklopila zbraň."

,,Ale když on nežije, tak nebudeš žít ani ty."řekla a zbraň namířila na mě.

,,Pozdravuj mého syna."řekla a podívala se na mě.

,,Né."zakřičel Lucas a odstrčil mě dozadu a stál přede mnou.

Slyším výstřel, ale nic mě nebolí. Podívám se na Lucase a on leží na zemi, rychle k němu doběhnu a hledám ránu a pak svůj zrak sklopím níže a vidím jak Lucasovi je vidět kost z nohy a je na tři kusy. Vyndala jsem mobil z kapsy a zavolala pomoc.

,,Vydrž prosím. Zůstaň se mnou, prosím neumírej ty ne." křičím na Lucase a on pomalu zavírá oči. Políbím ho na rty a on mi do ucha pošeptá.

,,Nezapomeň na seznam."

,,Ne, to neříkej, Lucasi prosím, prosím, ten seznam chci splnit s tebou, prosím."