Polední Polibek [Plánované Korekce]

26. Září

Probudila jsem se do nového dne, natáhla jsem ruku vedle sebe, místo bylo prázdné, slzy se mi hrnuly do očí a já se rozhodla je zahnat.

Šla jsem do kuchyně pro láhev vína, ale v tom můj pohled zamířil na lednici, kde byl seznam, co jsem si předešlý večer napsala, ruku jsem stáhla na, zpět.

Otevřela jsem lednici a vyndala z ní své první jídlo, za poslední dva dny. Byla to rýže se zeleninou, docela to ušlo. Posadila jsem se ke stolu, můj zrak spočinul na seznamu. Zbývalo, už jenom pár dní do pohřbu.

Po snídani jsem tak nějak nevěděla, co mám dělat, ale věděla jsem, že když budu doma zavřená tak se zblázním. Umyla jsem si po sobě nádobí a šla do koupelny se osprchovat.

Lehce jsem se namalovala, vlasy si stáhla do culíku, oblékla si černou delší sukni, přes hlavu si přetáhla černý svetr a šla se obout, rychle jsem vklouzla do černých kozaček a nasadila si bundu. Vzala jsem do jedné ruky kabelku, kde jsem měla mobil, peněženku a klíče, do druhé ruky jsem si vzala sluneční brýle, ty hned nasadila na oči.(Hned pochopíte proč.)

Vyšla jsem z bytu a už to začalo. Fotografové byly všude, opravdu všude, nemohla jsem pochopit, proč je tak zajímá to, jak se mi daří, jak se daří té ženě, která přišla o manžela. Chtěla jsem jim to říct. Říct jak se cítím mizerně, chtěla jsem na ně začít ječet, ať mě nechají na pokoji, ale místo toho jsem si kryla rukama obličej, aby si mě nemohly vyfotit, tlačila se směrem k mému autu. Kam se mi nakonec povedlo dojít, řidič mi otevřel, dveře a já nastoupila.

,,Dobrý den madam, upřímnou soustrast."řekl řidič, když jsem se usadila na zadní sedadlo auta, měl smutek v hlase, ale bylo tam i něco jiného, já jsem však přes jeho chraplavý hlas nemohla rozeznat co.

S Davidem byly nejlepší kamarádi už od malička. Řidič se jmenoval Lukas, byl stejně starý jako já, měl černé vlasy, modré oči, vypracované tělo a byl velice milí a vtipný.

,,Děkuju, mohly bychom mluvit jako normální lidi a taky bychom už mohly jet?"poprosila jsem řidiče a podívala se z okna.

,,Jasně a kam to bude."zeptal se mě, podařilo se mu věnovat mi jeden letmí, úsměv.

,,Jenom jeď a nezastavuj."Lukas přikývl a nastartoval auto.