Polední Polibek [Plánované Korekce]

Po škole

Z pohledu Kelsi

Ve třídě jsme byly jenom my dva a učitel, který nás měl hlídat, ale spal a příšerně slintal. Seděla jsem, v poslední lavici u okna dívala se ven. Přede mnou seděl Alex a měl v uších černá sluchátka. Alex nebyl jako všichni kluci, byl hezký, ale nebyl namyšlený, byl chytrý, ale nebyl šprt. Nevím, co si o něm mám myslet.

Vyndala jsem si své bílé sluchátka z batohu a zapojila jej do mobilu, ještě jsem si vzala papír a tužku a malovala první věc, co mě napadla. Nevím proč, ale byl to smutek, vlastně dívka která byla smutná a která trpěla.

V uších mi jela jedna písnička za druhou, zvedla jsem svůj pohled od papíru a zadívala se na spolužáka přede mnou. Byl na mobilu a usmíval se. Když můj pohled zamířil, k jeho mobilu všimla jsem si, že je vypnutý nebo spíše zamčený. Nechápala jsem čemu, se tak směje a pak mi to došlo. On mě tím mobilem sleduje. Dělá si z něj takové zrcadlo, aby na mě viděl. Vyndám si sluchátka z uší a zaklepu Alexovi na rameno. Otočí se na mě a prohrábne si své hnědé vlnité vlasy.

,,Co potřebuješ?" zeptá se a zadívá se mi do očí.

,,Proč mě sleduješ?"zeptám se ho a on si vyndá jedno sluchátko z ucha.

,,Toho sis všimla brzo."opět se usměje, ale já nechápavě zakroutím hlavou.

,,Cože?"zeptám se trochu nechápavě.

,,Sleduju tě už nejméně pětadvacet minut."začne se hlasitě smát. Rychle se postavím a přikryji mu ústa svou rukou, aby nevzbudil učitele. Nechápu, jak to přesně udělal, ale nějakým způsobem mě zatáhl za ruku, kterou jsem mu dala přes ústa a chytil i mou druhou ruku a najednou se ocitnu v jeho klíně.

,,Co to kruci bylo?"zakřičím na něj tázavě, ale v tom mi přikryje má ústa svojí rukou, aby mě neslyšel učitel, podívala jsem se, jestli stále spí. Něco si pro sebe učitel zamumlal, otočil se na bok, ale stále spal. Pomalu mi sundal ruku z mé pusy a já sundala tu svou z jeho.

,,To je proto, abych když s tebou mluvím, ti viděl do očí."řekne a šibalsky se usměje.

,,No dobře a proč si mě sledoval?"zeptala jsem se a snažila se vymanit s jeho sevření, jelikož si omotal ruku okolo mého pasu a já se nemohla pohnout. Sevření trochu povolil, jelikož si všiml, že to bolelo, ale nepovolil ho tak abych se od něj odstrčila.

,,Promiň."omluvně se na mě podívá a zastrčí mi neposedný pramen vlasu za ucho.

,,Dobrý, řekneš mi, proč jsi mě sledoval?"trochu se začervenám, protože si musím přiznat, že se mi to sevření líbí.

,,Jsem rád, že se ptáš. Věděl jsem, že když tě budu sledovat tak si toho prostě všimneš, zaťukáš mi na rameno a zeptáš se mi, proč tě sleduji a v tom začne naše konverzace a já se tě budu moci na něco zeptat. Mimochodem pěkně kreslíš."zamrká svýma očima a čeká na mou odpověď.