Polední Polibek [Plánované Korekce]

Jak dál?

Ráno jsem se probudila. (no, ráno, bylo půl dvanácté) Šla jsem do koupelny k umyvadlu. Opláchla jsem si svůj uplakaný obličej studenou vodou, podívala se na sebe do zrcadla. Stála tam žena, měla rozcuchané, dlouhé, hnědé vlasy, které jí padali do jejích hnědých očí. Její dlouhou a hubenou postavu odepínala dlouhá šedá špinavá košile, která vůbec nedávala najevo její ženské křivky.

Vlasy jsem si učesala a stáhla je do vysokého culíku. Košili jsem si sundala a hodila přes umyvadlo. Vstoupila jsem levou pak i pravou nohou do sprchy.

Teplá voda mi stékala po obličeji a pak následně po těle. Když jsem byla v té sprše, tak jsem nějak zapomněla na realitu.

Vylezla jsem ze sprchy, košili co jsem předtím jen tak pohodila, přes umyvadlo jsem vložila do pračky. Vyšla jsem z koupelny a měla jsem na sobě pouhý bílý ručník. Zamířila jsem do ložnice, otevřela jsem ji. Chtělo, se mi opět plakat, protože jsem měla skříň společnou s Davidem, takže tam bylo všechno jeho oblečení.

Sahala jsem po Davidovi hnědé košili a chtěla si ji obléct, v tom však zazvonil mobil, byla to Eleanor. (Eleanor byla Davidova matka.) Úplně jsem zapomněla na to, že jsme s ní dnes měly jít na oběd.

Zvedla jsem mobil, všechno jsem ji pověděla a rovnou jsem s ní vyřešila, kdy bude pohřeb.(bude 1. Října)

Jeho matka je návrhářka, je poněkud bezcitná, však svého syna opravdu milovala. David vždy tvrdil, že se chovala jinak, byla prý milá a velice laskavá, ovšem po autonehodě ve které zemřela její dcera Lucie, ji to zasáhlo natolik, že se naprosto změnila. Nemluvila s nikým krom Davida, byla na něm závislá, nemohl se od ní oddálit ani na metr, aby se ihned o něj nezačala strachovat. David mi vyprávěl, že to s ní bylo k nevydržení, její chování se změnilo ze dne na den, opravdu se vymkla kontrole.