Polední Polibek [Plánované Korekce]

1. Říjen

Poté co jsem, si polila oblečení na pohřeb jsem tak nějak nevěděla, co si mám vzít na sebe, tak jsem zavolala kamarádce Marry. Ta mi slíbila, že mi půjčí černé šaty a také se nabídla, že půjde se mnou na pohřeb.

Na pohřbu jsme byly pouze já, Marry, babička a děda od Davida. Davidova matka tam nebyla, jelikož byla na výslechu, ale teď je už asi ve vězení.

Cítila jsem se jako naprostá potvora, protože jsem ani nepřemýšlela nad tím, že David zemřel, ale stále jsem myslela na to, co teď Lukas dělá, jak se musí trápit, jestli je na mě naštvaný.

Pohřeb skončil, doprovodila jsem Marry domu a já se jen tak procházela po parku. Posadila jsem se na lavičku a dívala se. Dívala jsem se na ty světla, na pouliční lampy, na hvězdy a na svět.

V každém člověku je světlo, někde je vidět více a někde jméně ale i přes všechny zlé věci co se ve světě dějí tak to světlo existuje. Najednou se mi udělalo špatně a musela jsem odběhnout do křoví, protože jsem potřebovala zvracet.

,, A do prdele." řekla jsem na hlas a uvědomila jsem si to, že mám už čtrnáct dní zpoždění.

Pohled Davida

Odešla, prostě se sebrala a odešla. Nevěděl jsem, co mám dělat. Dívám se do stropu a přemýšlím, v tom se otevřou dveře a někdo vejde do pokoje. Doufám, že vejde Nicol a řekne, že to byl hloupý žert ale ne, je to doktor.

,,Dobrý den, je mi to opravdu líto ale museli jsme." nevnímám doktorova slova a jenom se podívám, na mé nohy. Oni tam vlastně ani nejsou. Teda jenom jejich polovina. Je tam pouze ta část od kolenou nahoru.