You're Singer, I'm Hater || Zayn Malik ✔

4. kapitola - Co tu děláte?

Začala mi zvonit melodie na budíku. Tuhle písničku už jsem hodně nenáviděla. Otráveně jsem se vyhrabala z postele a začala se přehrabovat ve skříni. Převlékla jsem se, rozčesala si vlasy, které jsem si následně stáhla do vysokého culíku a nalíčila se. Odtáhla jsem závěsy, přehodila přes sebe basebollovou mikinu a vzala tašku přes rameno. Seběhla jsem schody a vyšla do kuchyně. 

„Ahoj tati," pozdravila jsem otce, popíjejícího ranní kafe. 

„Ahoj Piper," zamumlal a věnoval mi krátký pohled. 

„Odvezeš mě do školy?" Zeptala jsem se a pousmála se. 

„A kouzelné slovíčko?" Povytáhl obočí. 

„Abraka dabra?" Řekla jsem prostě. 

Otec si povzdychl, „Odvezu tě," řekl nakonec. 

„Dík," zazubila jsem a vyšla za ním k našemu, nebo spíš jeho, autu. Sedla jsem si na místo spolujezdce a otec vyjel po silnici směrem k mé škole. Čím blíž jsme byli, tím méně jsem měla chuť vkročit do třídy. Otec zastavil na školním parkovišti a já vystoupila. 

„Čau," řekla jsem trochu příkře a vykročila přes parkoviště ke vchodu do školy. 

„Piper! Prosím, stůj!" Uslyšela jsem otravný hlas Alexis. Zakroutila jsem hlavou a odmítla se zastavit. Můžu to přece svést na to, že jsem jí prostě neslyšela. Bohužel Alexis běhala celkem rychle a brzo mě doběhla. 

„Piper! Volala jsem na tebe," řekla Alexis tónem jakoby kárala malé dítě. 

„Hm, asi jsem tě neslyšela," pokrčila jsem lhostejně rameny. 

„Tak co? Jací jsou One Direction? Určitě naprosto božský, že jo? A příště až přijdou, mohla bych se tam ukázat, aniž by mě tvůj táta vyhodil?" Mlela jedno za druhým. 

„Myslím, že můj táta tě v případě One Direction vyhodí pokaždé," zabrblala jsem otráveně. 

„Ale nelži. Že ty jen chceš, abys je měla jen pro sebe? Že se ti někdo z nich začal líbit?" Spiklenecky zamrkala. 

„Líbit? Leda by byli poslední kluci na planetě a ani to ne," ušklíbla jsem se. 

„Promiň, zapomněla jsem, že se ti víc líbí potetovaní chlápci, ale pozor. Oni mají One Direction taky tetování a nejvíc Zayn s Harrym," snažila se snad o to, abych po nich začala šílet? 

„Ehm. Asi nevíš, že i kdyby měli 100 tetování, tak pořád nebudu na gaye?" Tím jsem jí chtěla konečně umlčet. 

„Piper, ale oni nejsou-„ vypnula jsem. Vešly jsme do třídy a já si šla sednout na své místo vzadu. Bohužel jsem seděla s Alexis, která zase začala něco mlít o One Infection. Měla jsem jí chuť zalepit pusu páskou, bohužel jsem žádnou pásku neměla po ruce. Zazvonilo a pro mě to bylo výjimečně vysvobození. Vyndala jsem si věci a už nevnímala svou „kamarádku". Do třídy vstoupila učitelka a začala zapisovat do třídnice. 

„Málem bych zapomněla. Slečno Yacoub, máte se dostavit do ředitelny," řekla škodolibě. Kdyby ona jen věděla, že kdykoliv mě poslala do ředitelny, mi ředitel vyprávěl o tom jaký byl „rebel" jako já a podobně. Nikdy jsem ho neposlouchala, ale aspoň jsem díky němu přišla někdy i o celou hodinu. Zvedla jsem se ze židle. Alexis po mně hodila soucitný pohled. Jen jsem pokrčila rameny a vyšla ze třídy. Pomalu jsem se blížila do ředitelny. 

Zaklepala jsem a otevřela dveře, „Dobrý Den pane řediteli," řekla jsem bez emocí. 

„Ahoj Piper, pojď dovnitř," pobídl mě ředitel a já překročila práh a zavřela za sebou dveře. 

„Díky těmto mladým pánům jsi dneska omluvená ze školy," řekl ředitel a já se rozhlídla po místnosti. Pohled mi spočinul na pěti klucích. Na pěti klucích z One Infection. 

„Co tu děláte?!" Vyjela jsem na ně. 

„Ty máš, ale radost, že můžeš jít ze školy," ušklíbl se Louis. 

„Nějaký problém?" Odkašlal si ředitel. 

„Ne, žádný problém. Díky, že jste Piper uvolnil a my půjdeme, že Piper?" Řekl důrazně Harry. Zmateně jsem přikývla. Ani nevím proč. Co když mě chtějí zabít a moje tělo hodit do řeky? Ne, toho by přece nebyli schopní. Ale to se říká o všech vrazích a pak sedí doživotně v lochu. Vyšla jsem s nimi z ředitelny, ale pak se zastavila. 

„Proč jste tu a co ode mě chcete?" Zasyčela jsem. 

„To se dozvíš později, ale teď pojď," řekl Liam. 

„Myslíte, že jsem tak blbá a vážně s váma půjdu? Můžete se mnou udělat cokoliv! Klidně mě i zabít a to vážně nechci riskovat," ušklíbla jsem se. 

„Jo, to by bylo nejlepší řešení, abys už konečně držela hubu," řekl Zayn. Měla jsem chuť mu vrazit facku, ale byl daleko. 

„A i kdyby jste mi vy čtyři nechtěli nic udělat, tak tenhle černovlasej maniak to má rovnou vidět v očích," řekla jsem a dál stála na místě. 

„Harry, zvládneš jí sám?" Řekl Louis. Vyděsila jsem se. To mě chtějí zabít přímo ve škole? Začala jsem ustupovat. Harry mě chytil a přehodil si mě přes rameno. Začala jsem ječet. 

„Přestaň ječet, nebo tě umlčím svojí pusou," vyhrožoval mi Harry. Zmlkla jsem. Rozhodně jsem nechtěla, aby mě někdo z nich políbil. 

Harry se zasmál, „Jiným holkám bych tu pusu sliboval a téhle musím slíbit, že jí nedostane," zamumlal pobaveně. 

„Myslím, že by se našlo víc holek, které by se po tvojí puse pozvracely," zamumlala jsem kysele a nechala se nést do auta. Stejně jsem proti němu neměla šanci. Byla jsem moc slabá. Andělíčku, můj strážníčku. Opatruj mi mou dušičku. Ve dne v noci při mně stůj. Na tyhle idioty vem si hůl.

// Myslela jsem, že nakonec budu přidávat až zítra, ale nakonec jsem to stihla napsat dnes takže tady to je. Taky mám trochu mezery v naplánovaném ději takže trochu problém. Nejspíš od příští kapitoly budu přdávat méně častěji protože tam nastane jedna z těch mezer :D Hope you like it. Votes i coments vždy potěší ;)