You're Singer, I'm Hater || Zayn Malik ✔

16.kapitola - Měl jsi pravdu

// takže konečně jsem chytila tu nit, kterou jsem ztratila a dokázala napsat další kapitolu. Takže už jsem je tak nějak dala "dohromady", ale na dohromady si ještě počkáte a bůhví jestli se dočkáte :P Už nemám chut se nějak extra vykecávat takže Hope you like it. Další díl hmh....dám schválně za 2 komenty :P Ale pozor, v úterý odjíždím na 4 dny na soustředko, takže se nedivte kdyby tu díl nepřibyl hned ;)
Hope you like it :*

Pomalu jsme se vraceli k hotelu. Niall nahodil zase ten svůj srabácký ksicht. 

„Chceš, abych tě do toho hotelu dotlačila na kapotě třeba tamhle toho auta?" Ukázala jsem náhodně na černé lamborgini. 

„Ne, to radši zvládnu sám," poznamenal nakonec a společně jsme vkročili do hotelu. 

„Víš, ty můžeš být v klidu. Je to prostě jen fanynka, která má moc bujnou představivost, ale já se budu muset překonat. Polknout dávivý pocit a dělat, že jsem zabouchlá do někoho, koho bych nejradši vzala krumpáčem po hlavě," poznamenala jsem k Niallovi, když jsme byli ve výtahu. 

„Vím, že to zvládneš," mrkl na mě povzbudivě. No jasně. Tím mi fakt hodně pomohl. Povzdechla jsem si. Výtah za chvilku cinkl nahoře. Připadalo mi jakože celková aktivita, co tu dělám je jezdím nahoru a dolu výtahem, ale vážně. 

„Jinak večer máme koncert. Budeš chtít VIP lístek?" Obrátil na mě pohled Niall když jsme stáli na chodbě v patře. 

„Myslíš to vážně?" Pozvedla jsem obočí. 

„Měla by jsi tam jít, kvůli víš čemu..." pokrčil rameny. 

„Myslím, že jenom kvůli tomu, že chci, aby si to vyžral nemusím absolvovat i vaše koncerty," ušklíbla jsem se znechuceně. 

„Máš ještě čas si to rozmyslet. Když tak řekni mně nebo Zaynovi," řekl mi. 

„Myslím, že jemu bych nikdy neřekla o nic," poznamenala jsem. 

„Budeš muset, pamatuješ? A měla by jsi s tím začít, co nejdřív," připomenul mi. Zakroutila jsem očima. 

„Když jsi tak žhavej do toho plánu, tak proč se se mnou nevyměníš?" Zeptala jsem se. 

„Uznej, že to by bylo trochu divný," zamrkal jedním okem. 

„Hmm," zamumlala jsem jen a mířila k mému a Zaynově pokoji. Ať tam není. Ať tam není. Ať tam není, modlila jsme se v duchu. Bohužel Bůh mě vážně nemá moc v lásce, takže jsem předem věděla, že moje prosby jako obvykle nevyslyší a udělá přesný opak toho, co chci. On je prostě zmetek, který musí chytat výtlemy nad tím, jak se mi nedaří. 

„Čau Nialle," zakřičela jsem ještě na rozloučenou na mnou nenenáviděného člena One Infection a pak otevřela dveře od pokoje. Vešla jsem dovnitř a zabouchla za sebou dveře. Všimla jsem si Zayna na posteli. V ruce držel mobil a něco horlivě vyťukával. Silně nevnímal okolní svět. Nadechla jsem se a došla až k posteli. Znechuceně jsem sebou hodila vedle něj. 

„Ahoj Růžo," poznamenala jsem a pohlédla mu do obličeje. Proč to vlastně dělám? Nemůžu se s ním dál hádat do té doby, dokud ho nedovedu k šílenství a budu na něj moc zavolat pány v bílých pláštích z blázince? No dobře, pro jednou dám na Nialla, ale jestli se to posere, tak ho zabiju a všechnu vinu shodím na něj. Takže Horane, měl by jsi si dávat pozor, začínám něco, co ti může ohrozit život. Zayn se na mně podíval a nasadil úšklebek. 

„Čau," odsekl. Zase chtěl začít čumět do svého mobilu, ale ten jsem mu vytrhla a schovala si ho za záda. 

„Chvilku mě poslouchej," zavrčela jsem na něj. Začal se natahovat pro svůj mobil a tak byl o kus blíž. Měla jsem chuť to vzdát a utéct z pokoje. Jeho přítomnost mi nedělala dobře a ani nikdy nebude. Musím začít chodit do dramaťáku, abych tohle to zvládla.