You're Singer, I'm Hater || Zayn Malik ✔

23.kapitola - Vážně to řekl

// Ta kapitola je tak strašně krátká! Ale ne tak už to tak nechám no. I přes její krátkost doufám, že se vám bude líbit a jak jsem psala do statusu dnes přidám ještě jeden díl, protože jsem si jich během včerejška pár předepsala.
Hope you like it ;)*

„C-cože?" Vykoktala jsem zaskočeně. 

„Miluju tě," zopakoval Zayn o něco nervózněji a já se na něj konečně otočila.

"To nemůžeš!" Vykřikla jsem vyděšeně. Prostě jsem zpanikařila. Vyskočila jsem na nohy a moje oči byly vykulené. Přece to nemohl vážně říct, nebo mohl? 

„Ale můžu a miluju tě," dělal mi to snad naschvál? Ještě jednou to řekne a já vyskočím z okna. Ale v jednom mám jasno, vážně to řekl. 

„J-já...." Odmlčela jsem se. Když už mě miloval, měla bych to ukončit, ne? Já netuším, co mám dělat, nemám počkat na déle, nebo.... Zmateně jsem pozorovala Zayna, který měl neústupný výraz. 

„J-já ti prostě nemůžu říct to samý...." Dokončila jsem nakonec, „Ještě ne," vylítlo ze mě dřív, než jsem se nad tím zamyslela. Vždyť mu to nikdy nemůžu říct, když ho nikdy nebudu, nechci, ani nemůžu milovat. 

„Chápu to,"řekl Zayn jemně a stiskl mi ruku, „Já počkám," řekl polohlasně. To se asi načeká. 

„Budeš se mnou už mluvit?" Dodal Zayn. 

„J-jo," řekla jsem vykolejeně. Nevím, co říkám. Naprosto mě těmi dvěma posranými slovy dostal. Pomalu jsem zapomněla, jak se jmenuju. Jsem Piper, že? Měla jsem chuť si v duchu nafackovat. To mě to vážně tolik dostalo? Měla jsem to čekat. Bylo to riziko s kterým jsem do toho šla. Riziko, kterému jsem se nemohla vyhnout, když chci, aby to vyšlo. Ale neměla jsem to přesně po tomhle ukončit? Proč jsem ještě tedy nadále se Zaynem ve falešném vztahu nevztahu, nebo jak to mám nazvat. 

„Myslím, že potřebuju na chvilku vypadnout," oznámila jsem Zaynovi a vymanila svojí ruku z jeho sevření. Mojí ruku ovál chlad a já se otřásla. Jakoby mi jeho dotek chyběl, což je samozřejmě nemožné. Jeho doteky nenávidím a jsem ráda, když se jim můžu vyhnout. Přesto jsem se teď instinktivně nahnula a objala Zayna. Vážně se moje ruce omotali kolem jeho krku a hlavu jsem nechala na kratičký moment položenou na jeho rameni, abych měla šanci nadechnout se jeho vůně. Hned na to jsem se bleskově odtáhla, jako bych si uvědomila, co dělám. 

„Tak já...já půjdu," vysoukala jsem ze sebe a vystřelila z pokoje. Kolikrát dneska ještě zbaběle uteču? Zhluboka jsem se nadechla. Teď jsem potřebovala Nialla, ale vážně. Nikdy jsem to neudělala, ale teď jsem mu chtěla brečet na rameni a to ani nevím proč. Zayn mě miluje, já to neukončila, dobrovolně jsem ho obejmula a znovu, on mě miluje! To 'miluju tě' se mi navždy zarylo do paměti. Děsilo mě to, ale měla jsem i jiný pocit. Ten strach ho sice utlačoval, ale byl tam. Jako by....jako by moje srdce chtělo vyletět z mojí hrudi nadšením, ale já nebyla nadšená z toho, že mě miluje. Ten pocit byl tak slabý asi proto, že jsem byla natolik v šoku, až se ve mně nahromadil i ten nesprávný pocit. Jinak si to vysvětlit nemůžu. 

„Piper, děje se něco? Vypadáš jakoby jsi zrovna potkala ducha," ozval se Niallův hlas a já jsem konečně procitla a beze slova mu padla kolem krku. Niall mi opětoval sevření. 

„Půjdeme ke mně na pokoj a všechno mi řekneš jo?" Zamumlal mi do ramene a já přikývla. Odtáhla jsem se od něj a on mě vedl do jeho a Liamova pokoje. 

„A Liam je vevnitř?" Vypadlo ze mě a Niall záporně zakroutil hlavou, přičemž jsem si oddechla. Vešla jsem za Niallem do jeho pokoje. 

„Tak povídej," řekl nakonec Niall a sedl si na menší pohovku. Hodila jsem sebou vedle něj. 

„Řekl to. Řekl, že mě miluje," řekla jsem jednoduše. 

„To je dobré znamení, ne?" Poznamenal Niall nechápavě. 

„Já nevím, mělo by, ale já prostě....." odmlčela jsem se. Jak to mám říct?