Hopeless

Chapter 62 - Can You Hear Me When I Cry ?

Když mu bylo dvanáct let, otec ho potrestal tím nejhorším způsobem, jakým mohl. Čapnul ho pod krkem a přímo do levého oka mu nalil slušnou dávku hydroxidu sodného. Agresivní žíravina mu oko i okolní kůži během několika sekund vypálila.

Zatímco přicházel o zrak, byl nucený sledovat k tomu všemu ještě smrt své matky. To v něm zanechalo hluboký šrám, jelikož matka byla jedinou pevnou osobou v jeho životě od chvíle, co Carole odešla studovat do Paříže. V nemocnici - po špatně odvedené práci doktorů, kteří mu na oční spálenou bulvu přišili zářivě neonovou čočku z nějakého halloweenského kostýmu - trpěl jako čert. Otevřené spáleniny se hojily těžce a dlouho. Postupně byl nucený smířit se s tím, že jeho obličej bude už navždy zohyzděný.

Měl ovšem spoustu času na přemýšlení.

V době, kdy si ostatní děcka hrála ještě na pískovišti, on se rozhodl dospět. Rozhodně potřeboval zapomenout na obraz své umírající matky, kterou koneckonců začal nakonec nenávidět taky. Kdyby byla odvážnější, stačilo by jen odejít. Žila by a on by nepřišel částečně o zrak.

Ironií bylo, že po tom incidentu s louhem ho odvezl do nemocnice právě otec, který to všechno způsobil, a podepsal veškeré souhlasy. Neobtěžoval se však se žádnou návštěvou, a dokonce ho ani z tý pitomý nemocnice nepřišel vyzvednout, což Harryho upevnilo v myšlence, že ho fotr doopravdy nikdy neměl rád.

Haroldovým třináctým rokem začal jeho život nanovo. Tehdy si totiž vážně uvědomil, že jeho obličej i postava dodávají jeho věku více roků. Jednoho dne se chytil v newcastleském parku jedné party plné lidí, kterým bylo od patnácti do sedmnácti let a o svém věku hravě lhal. To mu taktéž dopomohlo k tomu, aby po něm začala toužit nejkrásnější dívka party - Tamara.

Tamara byla sedmnáctiletá platinová blondýna se zářivě modrýma očima. Její hrudník obsahoval rozhodně číslo D. Hubené tělo s dlouhýma nohama zahalovala jen skromně do oblečení neonových barev. Byla by perfektní, kdyby neměla tu jednu podstatnou vadu - byla až příliš jednoduchá. Doslova hloupá. Pořád se hihňala všemu, co řekla. Harry to ignoroval, protože tělo měla božské a zkušenosti taktéž.

Stačilo pár drzých slov, pár schůzek, pár chvil pořádného flirtu a rázem přestal být Harry panic. Vyspal se s ní několikrát, než začal chodit o dům dále.

Ve čtrnácti letech už byl zkušený a seznam holek, které ošukal, začal být stejný jako zlaté stránky telefonního seznamu.

Taktéž v tomto věku objevil sílu alkoholu. Poprvé se mu povedlo opít skoro do němoty na večírku Jakea, což býval šéf jejich tehdejší party. Jake měl osmnáctiny a zapřísahal se, že nikdo z jeho večírku neodejde střízlivý. Harold si z toho dne nepamatoval vůbec nic. Probudil se celý mokrý a špinavý od bahna v příkopě, do kterého v noci spadl. Od té chvíle propadl alkoholu naplno. Nebyl víkend, kdy by Harry nebyl opilý.

V patnácti letech ho banda naučila kouřit - a tak se k opileckým výjevům přidala taktéž dennodenní cigareta v puse. Za začátku ho pálily plíce a kašlal po každém vdechu nikotinu, no bez problému se to naučil ignorovat.

Jeho vztah s otcem tehdy byl doopravdy zvláštní. Když tehdy vylezl z nemocnice, dozvěděl se, že jeho otec odklidil matku neznámo kam. Neptal se a nikde o tom nikdy nemluvil. Jeho matka byla věčně doma, a proto nikdo neměl podezření. Sám přes oko začal nosit pásku a vymlouval se na nehodu se sporákem, aby se vyhnul zbytečným otázkám. Otec si ho přestal všímat. Stejně tak jako si Harold přestal všímat jeho. Tři roky vedle sebe žili tak, že jeden na druhého nemluvil. Harry se díky životu bez matky však naučil domácím pracím a naučil se vařit.