We [CZ]

Don't leave.

Sledovala jsem tvoji tvář. A snažila jsem se přijít na to, co je špatně. Něco se stalo a já to věděla už od té doby, co jsem na tebe čekala před školou a tys neseskakovala schody, jako vždy, ale jenom po nic přešla.

"Řekneš mi to teď, později, nebo se nemám vůbec ptát?" zamumlala jsem a opřela se zády o stěnu s lokty na kolenou, protože jsem nechtěla sedět na židli, ale na zemi.

"C-Co?" zamračila jsem se nad tvým hraným překvapením a tys okamžitě sklopila hlavu.

"Podívej, jestli jde o mě, klidně vypadnu," pokrčila jsem rameny. Nechtěla jsem, aby kvůli mě musela něco tajit. Nebo dokonce lhát svým rodičům. 

"Ne, to ne. Uhm... jdu se napít, chceš taky?" rychle si se zvedla a prakticky nepočkala na odpověď. Zmizela si za dveřmi a já začínala být čím dál zmatenější. Tedy, do té doby, než jsem se rozhodla zjistit, o co jde. S heknutím jsem se dostala zpátky na nohy a přešla k tvému nočnímu stolku. 

Tu obálku jsi schovala pod komín z učebnic. Byla adresována tobě. Rozbalila jsem ji.

"Christine!" nelekla jsem se, když jsi zvýšila hlas a viděla mě hrabat se ti ve věcech. Podívala jsem se na tebe. Srdce mi tlouklo.

"Řekni, chtěla jsi mi vůbec říct i tom, že letíš do toho Los Angeles, nebo bych na to nikdy nepřišla, kdybych tu nenašla ty letenky?"  

"Chris..."

"Tak řekni! Máš v plánu mi zničit život a potom si jen tak odletět?!" nevydržela jsem to. Ruply mi nervy. Ten pocit... ta představa, že ztratím i tebe. Zakřičela jsem to na tebe.

"Je to moje šance, Chris! Vyberou jenom dva lidi z celé školy!" začala jsi se rozčilovat taky.

"Život je plný šancí, Angie!"

"To nevíš!"

"Vím!"

"Co o tom můžeš vědět?! Podívej se na sebe! Já má šanci v životě něco dokázat!"

Přestala jsem jako první. Neodpověděla jsem ti na to. A potom, co jsi se trochu vydýchala, jsi si začala uvědomovat, co se stalo. 

"Je tu ještě něco, co ti vadí, Angie? Pravdu. A všechno," letenky jsme hodila zpátky na stůl a postavila se ti čelem.

"N-nečekala jsem to. Nic z toho. Ani to, že se zamiluju do holky, ani to... že se zamiluju zrovna do tebe," rukou jsi se nervózně prohrábla vlasy a skousla spodní ret.

Natáhla jsem si na sebe mikinu. Kdybych tu zůstala právě teď, možná by se stalo ještě něco horšího. 

"Kam jdeš? Neodcházej..." zajíkla jsi se, když jsem vyšla směrem ke dveřím, kde jsi stála. 

"Angie. O kolik si myslíš, že jsem horší, než ty?"