We [CZ]

Take off your T-shirt.

"Kdo to byl, Angie?"

"To... to je moje kamarádka. Chris. Zapomněla jsem ti říct, že u nás bude spát, nevadí?"

"V pořádku. Stejně jdeme s tátou do toho divadla, takže to tu budeme mít jen pro sebe. Kdybyste potom měly hlad večeři máte v troubě, ano? Mohla bys tátovy namazat chleba, aby potom neskuhral, že má hlad? Děkuju, zlato," slyšela jsem rychlé kroky v mé blízkosti, takže jsem radši rychle zapadla do koupelny, abych získala ještě trochu času, než mě uvidí.

Hmatem jsem našla vypínač světla a rychle rozsvítila.

"Pane bože..." přestala jsem se divit, proč ses na mě tak dívala. Na pravé straně čelisti se mi táhla gigantická fialová skvrna. Měla jsem roztržené obočí i ret a u levého oka jsem viditelně rozpoznala první náznaky monoklu. Cítila jsme brnění v nosu, což mělo znamenat, že za chvíli začnu brečet. Sakra...

"Chris?"

"A -Ano?" rychle jsem si setřela již stékající slzy a sklopila hlavu.

"Chris..."

"To nic není. Fakt, že ne," letmo jsem se na ni usmála a potom se posadila na kraj rohové vany, která by v klidu mohla sloužit jako vířivka pro pět lidí.

"Tak dobře. Podívej se na mě a asi to teď štípne," vatičkou jsi mi smývala zaschlou krev a vyčistila ranky, které si potom pečlivě zalepila náplastmi. Nebylo to tak hrozné. Nikdy ošetřování není tak hrozné jako, to, kdy se vám to stalo.

"Svlíkni si tričko," to byl další tvůj příkaz.

"Nejdeš na to moc rychle, hele?" zavrtěla jsem hlavou v nesouhlasu a asi mi trochu povyskočil hlas od překvapení. Nechtěla jsem vidět, co tam mám. A rozhodně jsem nechtěla, abych to viděla ona.

"Neodporuj! A nedělej, že bys to stejně nechtěla..."