Teď jsem ovšem začala zírat dvojnásobně. Ona si mě všimla? Byla jsem si skoro stoprocentně jistá, že jsem nenápadnost sama! Sakra... Ovšem po mém rychlém prozkoumání situace a zjištění, že není útěku, jsem se nadechla připravená na to, ti odpovědět.
"Chtěla jsem ti jenom poděkovat, za tu sobotu..." pokrčila jsem rameny, jako by mi to byla jedno. Dokonce si myslím, že i můj výraz se rovnal tomu, co jsem měla pokaždé při povinném mytí nádobí doma.
"Oh, aha... Dobře. Vždyť to nic nebylo," tvůj postoj už se nezdál tak sebejistý, jakým byl předtím. Možná, že jsem tě vyvedla svou odpovědí z míry? Každopádně. Rozloučila jsi se. A mě nechala už podruhé samotnou.
YOU ARE READING
We [CZ]
Short StoryNěkteří nemají právo na to pochopit zlomené duše, kterými jsme. A proto také nechápou, ale soudí. GirlxGirl ❤️ © 2016 All rights reserved | by Killerwhale02 /První kniha z #WeAreOkayTrilogy - nenavazující/