Dva Démoni Mafie

16. Ta pravá?

Seděli jsme v mé limuzíně. Zavolal jsem svému řidiči, který je zároveň mým kamarádem už od základky.

Vedle mě seděla ta nejkrásnější dívka na světě, ale pořád si nejsem jistý co na mě vidí. Proč jí tak přitahuju.

Za svůj život jsem měl už mnoho holek, ale ty se mi moc nelíbily. Měl jsem se spíš jen pro zábavu, jen jako děvky, ale ony se vracely, protože chtěli moje peníze. Vždy jsem naštěstí našel způsob jak se jich zbavit, ale Eileen je jiná. Nechodí pořád za mnou a navíc, když jsem byl těch několik hodin bez ní, zdálo se mi to jako věčnost, proto jsem musel jít k ní , ačkoliv to nedopadlo dobře. Jen si nejsem jistý jestli i ona se mnou není jen kvůli penězům, ale ona jich má sama dost.

Chytil jsem jí za ruku. Ona mi stisk oplatila a podívala se na mě. Usmála se na mě. Tak krásný úsměv jsem jí musel oplatit. Znovu se otočila k oknu a dívala se z něj.

Pevně mi svírala ruku, jako by nechtěla abych ji někdy pustil. Kdybych nemusel, tak se s ní zavřu doma a zůstanu tam s ní, jen abych ji neztratil.

Musí být něco, co jí na mě přitahuje a velikost mého přirození to nebude. Nikdy jsem neměl pevný vztah, proto se toho trochu děsím, ale cítím k ní něco, co ještě k žádný holce.

Sjel jsem si jí pohledem od hlavy až k patě, ale otočila se a viděla mojí zamyšlenou tvář.

„Děje se něco?" Zeptala se ustaraně.

„Ne." Řekl jsem nacvičeným klidným hlasem. Ona přimhouřila oči a druhou rukou mě pohladila po tváři.

„Něco se děje." Řekla. Nemůžu jí to říct, i když, je tu jiná věc.

„Nic se neděje, ale dostal jsem pozvání na, takový večírek. Chci aby jsi tam šla se mnou." Řekl jsem.

„Aha. A kdy to je?"

„Dnes od šesti." Odpověděl jsem jí. Kývla hlavou.

„Tady máš adresu kam půjdeš po práci."

„Co tam budu dělat?"

„Jsou tam lidé, kterým věřím. Připraví tě na večer. Ve dvě hodiny se pro tebe staví tady...Mike a odveze tě tam. Až budeš připravena tak tě odveze na místo. Já tam už budu na tebe čekat." Řekl jsem jí instrukce.

„Dobře." Řekla trošku sklesle a zase se zadívala z okna.

Přijeli jsme k její firmě. Mike jí šel otevřít dveře. Ona vyšla. Vystoupil jsem taky. Už se rozeběhla po schodech, ale v polovině se zastavila, otočila se na mě a zamávala, ale bylo vidět že se na chvilku zapřemýšlela. Ruka jí šla dolů a pohledem směřovala k zemi, pak se na mě podívala a rozeběhla se ke mně. Chytil jsem jí kolem pasu, ona mě chytila za tváře a věnovala dlouhý polibek.

Odtáhla se ode mě a krásně se usmála. Zase se rozeběhla k firmě a když doběhla ke dveřím otočila se a zamávala. Pak se ztratila ve dveřích.

Nastoupil jsem a Mike se rozjel.

„Páni, to bylo zajímavý." Řekl.

„Co myslíš?"

„Jak se vrátila aby ti dala tak velký polibek." Pousmál jsem nad tím.

„Jo, a měla pravdu."

„Co?" Nechápal jsem.

„Ptala se tě jestli ti něco je...ty si řekl že ne, ale něco tě žralo, viděl jsem to ve zpětném zrcátku. Poznám když ti něco je." Řekl povýšeně.

„Jo, to měla." Řekl jsem.

„Nemyslíš že to bude konečně ta pravá?" Zeptal se.

„Možná." Opřel jsem se do sedadla a díval jsem se z okna.