Dva Démoni Mafie

7. nepřátelé?

Když jsme přijeli do města, řekla jsem mu kde bydlím a on se tam hned rozjel.

„Támhle, na konci města." Řekla jsem a on dupnul na plyn.

Přijeli jsme k mé vile, ale...Bože co se to tu stalo?  Před domem stála záchranka a dvě policejní auta.
Jass si mě okamžitě sjel pohledem.

Zastavil a já vyběhla z auta. Zastavila jsem se hned u prvního policisty, kterého jsem viděla.

„Co se stalo?"
„A vy jste?"
„Majitelka této vily, tak co se stalo."
„Omlouvám se. Někdo se vloupal do vašeho domu. Zranili vaše služebné a rozmlátili spoustu věcí."
„Oni?"
„Ano. Určitě jich bylo víc."
„Děkuji." Policista kývl hlavou a já se rozběhla k záchrance.

„Prosím vás, budou v pořádku?" Zeptala jsem se záchranáře.
„Ano. Vy je znáte?"
„Ano, bydlím tady." Řekla jsem a ukázala momentálně na zdemolovaný dům.
„Aha. Budu potřebovat jejich jména." Řekl a koukl na mě, ale já se zrovna koukla do sanitky kde ležela Charlott. Obličej měla celý od krve a měla zavřené oči. To né. To je moje vina. Začaly mi po tváři stékat slzy.

„Slečno slyšíte mě?" Zaregistrovala jsem že se mnou třese, abych se vrátila do reality. Zamrkala jsem, on se mnou přestal třást a já kývla na souhlas.
„Tam je Charlotte Brownová." Řekla jsem a ukázala do sanitky.
„A ta druhá je Lucy Hallová." Kde je vlastně Lucy?
„Kde je Lucy!?" Znělo to spíš jako kdybych ho kárala, než jako otázka.
„Nebojte se, je už v nemocnici." Řekl klidným hlasem a odešel. Rozhlédla jsem kolem sebe. Tohle se ještě nikdy nestalo. Bože, proč? Z očí se mi vyvalily další slzy.

Rozběhla jsem se ke dveřím domu a vletěla do místnosti. V obýváku byl rozbitý skleněný stolek a u něj byla krev. Na bílém stole byly nože a rozpatlaná krev. Slzy se mi valily proudem a nešly zastavit.

„Slečno, co tu děláte?" Otočila jsem se. Za mnou stál strážník. Když jsem se na něj koukla, došlo mu že to je můj dům. Koukla jsem se na strop v obýváku, byla tam také krev. To jsem už nezvládla a rozběhla se ke schodům. Pod schody jsem otevřela tajné dveře a vstoupila do místnosti. V ní se automaticky rozsvítilo.

Sedla jsem si za stůl a zapla iMac. Okamžitě jsem otevřela složku s kamerovými záznamy. Ti blbci nevěděli že tu jsou kamery, to je dobře. Koukla jsem na záznam.

Bylo jich šest a zničili co se dalo. Oprava mě bude stát miliony. Záznam jsem stáhla na flešku a odešla z pokoje. Zamkla jsem ho a šla k policistovi.

„Tady máte kamerový záznam za posledních dvacet čtyři hodin." Vykuleně koukal na flešku a pak si ji vzal. Odešel a já tu zase zůstala sama.

Přišla jsem ke stolu. Krev začala zasychat. V obýváku jsou střepy a v koberci a je nasáklý krví. Podlomila se mi kolena a spadla vedle střepů. Z očí se mi zase začaly sypat slzy. Položila jsem si obličej do dlaní a nechala slzy volně téct.

Cítila jsem jak někdo přišel. Podle vůně jsem poznala že je to Jass. Opřela jsem se o jeho hruď. On mě objal a sedl si ke mně.

Po několika minutách jsem cítila jak už nemám sílu se bránit proti slzám a ony pomalu přestaly téct.

„Nic proti, ale někdo mi tu promáčel tričko." Řekl Jass a já se neubránila úsměvu. Najednou jsem ucítila jak mě pustil z objetí a místo toho mě chytil kolem zad a pod koleny. Postavil se se mnou a odešel z domu. Schoulila jsem se v jeho náručí a dýchala jeho vůni.