Dva Démoni Mafie

1. Jako každý den

Tak jako každý všední den ze sebe udělám člověka. V lepším smyslu spíš pořádnou kočku. Však to znáte: krátké sukně, velký výstřih, rozpuštěné vlasy, a mnoho dalších věcí. Né, kecám. Jak jinak. Né, dělala jsem si jen "poloviční srandu" z poloviny je to pravda a z té druhé se mi do toho vůbec nechce.

Už několik let pracuji jako ředitelka v nejprestižnější firmě a ze všech sukínek, šatiček a hlubokých výstřihů mám už plný zuby. Jsem předci jen ještě takový dítě.

Je mi 23 let, a teď je 6:28! Což znamená že opět nestíhám!

Můj "dokonalý" outfit doplňovaly boty, které jsem teď na sebe rychle hodila a kabelka, kterou jsem přehmátla, takže hezky zpátky číčo a vem si jí.

Vyběhla jsem ze své vily a naskočila do limuzíny, která na mě čekala.

„Dobré ráno Jacku." Pozdravila jsem řidiče. Je to můj dlouholetý kamarád, ale vždycky si děláme srandu. Ví o mně i to za co může být mrtvý, když to někomu řekne, proto si užívám každou chvilku s ním.
„Dobré ráno slečno." Oba jsme se zasmáli a rozjeli se.

„Tak kolik toho dneska máš? " Zeptal se po chvíli.
„Docela dost. Má přijít nějaký muž, uzavřít obchodní smlouvu. Vůbec se s ním nechci vidět a pořád přemýšlím, jak se z toho vyvlíct, ale nic mě nenapadá." Řekla jsem a povzdechla si.
„Víš předci že tohle by si tvůj otec nepřál." Odpověděl. V tu chvíli jsem vybouchla vzteky.
„Nepřipomínej mi mého otce!" Zakřičela jsem na něj a jemu okamžitě spadl veškerý úsměv z tváře. Nenáviděla jsem svého otce. Pořád mi říkal co mám a nemám dělat, jak se mám chovat, jak se tvářit ve společnosti a jak se neztrapnit. Lezlo mi to krkem , protože můj otec byl nejbohatší člověk na světě. Mnozí lidé o něm vůbec netušili. A aby taky jo, když to byl MAFIÁN.

Nikdo z venčí skupiny o něm nesměl vědět. Co si představíte pod slovem mafián? Luxus, bohatství, velké domy, drogy, zbraně, nebo papíry, papíry a zase jen ty papíry? Všichni si myslí tu první variantu, ale opak je pravdou. Je to spoustu papírování. Ale to jsem odbočila. Pravda o mém otci je ta, že byl zastřelen, a protože věděl že může dojít i k tomuto řešení, sepsal závěť a v té mi vše odkázal. Matka zemřela při porodu, asi proto mě otec nenáviděl, zabila jsem jeho ženu a sourozence nemám.

Jsem odkázaná jen sama na sebe. Je to docela osvobozující, ale všechny otcovy rozkazy se mi utkvěly v paměti a proto se chovám tak jak mě chtěl vychovat, protože před ním jsem se chovala vždy opačně než jak chtěl. Zemřel před třemi lety, když mi bylo dvacet. V té době jsem také převzala firmu do vlastních rukou. Zaučování nebylo potřeba, protože jsem byla každý den s otcem v práci a vypomáhala jsem mu tam, takže jsem vše věděla.

Teď firmu vlastním skoro čtvrtým rokem a musím říci že se mi to daří. Jen potkat toho pravého muže. Bohužel můj výběr je velmi omezený. ON musí být taky mafián. Nikdo z venčí to být nesmí. Je fakt že kolem mafie jsou jen samý sexy chlapi, ale žádný mi nepřirostl k srdci a to je mé dilema. Další z faktů je ten, že si mafiáni vybírají prosté dívky. SAD STORY.

Každopádně toho chlápka dneska vidět nechci, protože je mým největším konkurentem v mafii a to znamená hodně.

-------------------
První část nového příběhu. Snad se Vám líbila a budu ráda za jakoukoliv odezvu.