Zabiju tě, bratříčku!

Kapitola 2.

„Co? Přeskočilo ti?" řekl jsem překvapeně. On se jen prozíravě usmál sevřel mi čelist.

„No, šup," krutě se usmál. Vztekle jsem na něj pohlédl a napřáhnul se. Je sakra rychlý. Zachytil mou ruku kousek od svého obličeje a sevřel mi obě zápěstí. Ještě bych mohl kopat, ale přišlo mi to moc holčičí. Jo, hrdost něco stojí.

„No tak, honem," usmíval se dál.

„Ty magore...!" zavrčel jsem a snažil se mu vymanit. To jeho pitomé sportování se mu hodně vyplácelo, parchantovi.

„Řekl bych, že máš větší sílu," smál se mi. Mohl jsem se buď zachovat jak holka nebo mu pevně hledět do očí a doufat, že se mi nezaměří opět na ucho, páč jazyk jsem mu fakt ukázat nechtěl.

Chvíli na mě hleděl s tím svým otravným úsměvem a pak se ke mně sehnul a kousnul mě do rtu. Dost brutálně, až do krve. Trhl jsem sebou a otočil hlavu na stranu.

„Tak bude to?"

„Jako kdyby, ty par-" Využil toho, že jsem otevřel pusu. Udělal věc, kterou bych od něj nejméně čekal. Dal mi normálního francouzáka. Nebyl příliš dlouhý, ale dost na to, abych z toho byl poněkud v šoku. I tohohle využil a sevřel mi piercing mezi zuby. No, kreativitu mu nelze upřít...

Vyděšeně jsem na něj hleděl. Věděl jsem, že jestli mi ho vyrve, bude to velmi zlé... Tím bych mohl ztratit nezdravé množství krve.

Upřeně mi hleděl do očí a očividně přemýšlel, jestli to má udělat. A dával si u toho na čas. Vzduch mezi námi byl úplně vydýchaný, točila se mi z toho hlava.

Jemně zatáhl a já ucítil v jazyku bolest. To mu nedaruji. On se ale opět usmál, s piercingem stále mezi zuby a pak se ke mně opět sklonil. Asi netřeba říkat, že se francouzák opakoval. Tentokrát to ale bylo až přehnaně dlouhé. On si to očividně velmi užíval, byť kooperace z mé strany byla méně než nulová. Je snad gay...? Pokoušel jsem se odtáhnout, ale čím víc jsem se snažil, tím víc jsem byl na stěně namáčklý. Byla to marná snaha.

Nakonec se odtáhl, ale jinak mě stále držel tak, abych se nemohl hýbat. Hajzl.

„Hm, zajímavé..." Prohlédl si mě jak kdybych byl nějaká cetka v muzeu. Pak se ke mně opět sklonil, ale ne ke rtům. Přejel mi rty po krku a kousl mě. Přimhouřil jsem oči, páč to zabolelo. To se mi vážně nelíbilo. To se až příliš začalo vzdalovat naší dosavadní válce.

„A víš ty co?" pohlédl mi do očí, „Mám na tobě dva své cejchy. Na uchu a na krku. Odteď jsi můj."

„O čem to meleš?!" Byl jsem docela vyděšený, nebudu lhát. A on to na mě bezpečně poznal.

„Copak, nestačí?" usmál se a opět mě kousl do krku, ale mnohem silněji. Skousl jsem si ret a ucítil krev, jak mě prve hryzl. Sjel rty o něco níž a kousl mě do ramene. Sadista hnusnej. Psychopat.

Ručník mi z ramen spadl na zem.

„O co ti de?" vysoukal jsem ze sebe, byť jsem věděl, že stejně efektivní by bylo ptát se stěny.

„Nějak jsi zrudl. Tenhle výraz se mi líbí. Co ještě máš?" zašeptal mi do ucha a i tam mě kousl. Do háje s tím. Chtěl jsem ho kopnout, ale on mi podrazil nohy, že jsem na něm zůstal viset. Využil setrvačnosti a přešel klopýtajíc se mnou pokoj a svalil mě na postel. Srdce mi vynechalo úder. Tohle nebylo dobré. To vůbec nebylo dobré. To se až moc vymykalo definici normálního chování. I na něj.

„Takhle je to lepší, nemyslíš?" nemilosrdně se usmál. Dal mi ruce za hlavu a sevřel mi zápěstí. Tentokrát mu stačila jen jedna ruka. To, že měl druhou volnou, se mi vůbec nelíbilo.

Prohlédl si mě a jako nějaký milovník vína, co zrovna dostal do ruky skvělý ročník. To nebylo moc příjemné. Přejel mi rukou od podpaží až k lemu kalhot s lehkým úsměvem. Možná bych měl křičet o pomoc, dokud je čas, ale tu radost jsem mu nehodlal udělat. Alespoň tu trochu hrdosti jsem si hodlal uchovat.

Opět mě políbil, ale tentokrát jsem mu na francouzák vskutku kašlal. On se jen usmál a sjel mi ze rtů přes krk až na prsa. Těžko popsat, co jsem cítil. Ale čím víc se mě dotýkal, tím větší horko jsem pociťoval. Nelíbilo se mi to. Začínal jsem se cítit divně.

„Nech toho už..." zaúpěl jsem.

„Proč bych měl, hm?" věnoval mi ďábelský úsměv. „Je to zábava." Silně mě kousl do břicha.

„Zábava?" Vzepřel jsem se a osvobodil si jednu ruku. V poněkud zoufalé snaze jsem ho chytl za náušnici a chtěl mu ji taky na oplátku vyrvat. Chytl mě ale dřív a chvíli jsme zápasili. Než jsem si to uvědomil, seděl na mě a držel mi ruce celou svou silou.

„Takže takhle, hm?" Sebral ze země šátek a svázal mi s ním ruce. Uvědomil jsem si, že až do teď si se mnou jen hrál a lehce mě škádlil. To, co přišlo nyní mě připravilo o dech. Rukou mi zajel do kalhot a hrubě se mě dotýkal. Zanechá to spoustu modřin, to mi bylo jasné, o to víc, že jsem se i přes své  mizerné šance snažil alespoň trochu vzdorovat.

Avšak dále už si pamatuji jen útržky zahalené v povlaku červené mlhy.V jisté chvíli nastoupilo černo a dál nebylo nic. Musel jsem omdlít.