Teen Wolf- New Love

Miluj či nenáviď

Pořád mám před sebou tu krásnou zkušenost s ředitelem. Co asi ví? Že má celou školu prolezlou nadpřirozenem? Všechny ty knihy a ten oměj. To není jen nějaká náhoda.
Otevírám dveře své kabinky a přecházím k umyvadlu. Pouštím vodu a pobrukuji si melodii písně Wildest dreams. Zvedám pohled k zrcadlu a při pohledu do něj nadskakuji úlekem. "O můj bože! Dereku! Co děláš na dámách?" křičím a prudce se otáčím. "Chci aby si zjistila něco o tom vašem řediteli. Zdá se mi nějakej podezřelej, o posledním úplňku běhal s knihami po lesích a teď se nějak moc zajímal o toho pokousaného učitele." Víc pohrdavý výraz jsem už ani nasadit nemohla protože Derek to vážně netrefil. "Hele, je to jeho zaměstnanec. Logicky se o něj asi bude zajímat." Suším si ruce papírovými ručníky a zakládám si ruce na prsou. "Dereku, dej pokoj a běž stalkovat někoho jiného. Seš paranoidní!"
Vycházím z kabinek záchodků když mě najednou odchytává Isaac a táhne mě bokem. Udiveně na něj hledím a snažím se vymanit z jeho sevření ale svírá mi ruku až moc pevně. "Co to děláš? Pusť mě!" syčím na něj ale on neposlouchá a tiskne mě ke stěně. Když se mu zadívám do očí vidím strach ale ještě i něco jiného, něco teplého a vřelého. "Sydney, víš proč jsem se doopravdy vrátil?" Kroutím hlavou a hlasitě polykám nervozitu "Kvůli tobě. Nemohl jsem už vydržet ani minutu bez pohledu na tebe...a když jsem pak viděl jak je to vážné mezi tebou a Scottem, něco se ve mě zlomilo" Pomalu se ke mě naklání a palcem mi hladí lícní kost. Slabě vydechuji a tep se mi rapidně zrychluje. Za chvíli se se jeho ret dotýká mého a něžně mě líbá. Projíždí mnou jemný hřejivý pocit ale najednou mě bodá u srdce. Opírám se dlaněmi o Isaacovu hruď a prudce ho odstrkuji. "Já nemůžu. Promiň ale ty víš co cítím ke Scottovi..." šeptám a v očích se mi objevují slzy. Sklápím zrak a rychle běžím pryč. Třesou se mi ruce a nevím co mám dělat. Zastavuji se a dlaněmi si zakrývám tvář. Proč mi to musí takhle komplikovat?! To přece nemůže být pravda!

Z pohledu Scotta:

To přece nemůže být pravda! Isaac a Sydney. Ale vysvětluje to proč k ní leze brzo ráno oknem.... Zmocňuje se mě vztek. Tisknu v ruce tašku s dresem na lakros a mířím k šatnám. Jakmile vejdu můj pohled ulpí na vysokém klukovi opírajícím se o skříňku. Vyrážím k němu a odhazuji tašku bokem. Napřahuji se a než mě stačí zaregistrovat vrážím mu pěst do kzichtu. Isaac upí bolestí ale já mu vrážím další a další. Všechno ve mě se bouří a cítím se silnější než kdy dřív. Asi při páté ráně Isaac chytá mou pěst a kope mě kolenem do břicha. Rozlévá se mi bolest po celém břiše i hrudi. Zatínám zuby a srážím ho k zemi. Jeho tvář se rychle mění v jednu velkou krvavou skrvnu. Až Sydneyin křik zastavuje mou pěst v letu. "Dooost!" Cítím jakoby mi mělo srdce vyskočit z hrudi a při pohledu na Isaaca se skoro až zděsím co jsem mu provedl. Otáčím se a její slzy ve mě budí ohromnou lítost. Vstávám a přecházím k Sydney ale ona ode mě couvá zpět a vybíhá ven ze šaten. Jsem blbec. Neuvěřitelnej blbec. "Kámo ona o mě nemá zájem! Má oči jenom pro tebe..." říká Isaac skoro až nesrozumitelně protože přitom vykašlává krev. Vybíhám ze šatny za ní a dobíhám ji až u vchodu do školy. Chytám ji za paži ale ona se mi vysmýká. Najednou se však zastavuje, otáčí se a vrážím mi facku. "Ty blbečku! Na co jsi myslel?!" křičí s uslzenou tváří. Nemám slov. Nic na svou obhajobu, jen tupě mlčím. "Správně, nemyslel jsi! Jen jsi bezhlavě žárlil!" Sklápím provinile zrak jako zbité malé štěně. Všechno se najednou rozpadá. V jejich očích vidím bolest větší než kdy předtím. Pocit studu se rozpíná do každé části těla. "Omlouvám se." šeptám...

Z pohledu Stilese:

Přejíždím dlaní po křivce jejího těla. Její rty mě svazují a každá má část po ní teď touží. Chloe mi zajíždí rukou pod tričko a chce mi ho sundat ale zničehonic na nás padá mop a kýble. Dáváme se do smíchu a znovu ji líbám. Najednou však kdosi klepe na dveře kumbálu "Propásl si úžasnou podívanou! Rvačka století! Scott vs Isaac." říká Danny a směje se. "Cože?!" vyhrkuji spolu s Chloe a odemykám dveře kumbálu. "Porvali se v šatnách o Sydney." jeho slova mě nutí do běhu. Utíkám směrem k šatnám ale čísi zoufalý pláč mě zastavuje. Ozývá se z učebny fyziky a tak do ní nahlížím. V první lavice pláče Sydney. Sedám si vedle ní a objímám ji ramenem. "To bude dobrý..." šeptám. Sydney zvedá hlavu a utírá si slzy z tváře. "Proč mi Scott nevěří? Proč tak žárlí?" Tisknu si ji pevně k hrudi a hladím ji po zádech. "Protože tě miluje. Tak moc až mu to zatemnilo mysl." Její pláč najednou ustává a její oči se vpívají do mých. Najednou si palčivě uvědomuji její přítomnost. Její teplo a klid. "Vážně?" ptám se opatrně a ještě víc mě tiskne "Vážně. Jsem si jistý na bilion procent" Koutky jejích rtů najednou stoupají ve slabý věřící úsměv. "Asi mu budu muset odpustit" Směji se a divoké pramínky jejich vlasů ji dávám za ucho "Budeš muset" Chvíli jen mlčí a uvelebuje se v mé náruči načež tiše promlouvá "Nevím ale jestli to dokážu"
"Být tebou bych ho asi za trest nechal v tom chvíli podusit." dodávám s širokým úsměvem a jemně do ní pošťuchuji. "Věř mi, to mám v plánu."
------------------
Kdosi klepe na naše dveře a tak rychle běžím otevřít protože mám silné podezření že na mě čeká má 'Julie'. Když však otevírám dveře skutečnost mě vyvádí z omylu. Přede dveřmi stojí Scott. "Teď tě nechce vidět brácho. Věř mi, dej ji čas..." říkám a chci zavřít ale Scott mi chytá ruku. "Vážně jsem to tak moc podělal?!" Věnuji mu sarkasticky pozvednuté obočí a znovu se snažím zavřít. "Jo podělal, hodně!"