Nehodláš ji to vyčítat že ne?!

2.1K 117 1
                                    

Hledím upřeně na své zakrvácené ruce. Sama nemůžu uvěřit co jsem právě udělala, ale neměla jsem na výběr. Scott na mě hledí jako na zjevení a mě se do očí řinou slzy. Přicházím k němu a dostávám ho z řetězů. "Odpusť mi" říkám a líbám ho na rty. Než stačí otevřít oči mizím mu z dohledu....nechci s ním teď mluvit

Z pohledu Stilese:
"Vyzvedni mě prosím na kraji lesa, nemám se jak teď dostat domů." říká Scott do telefonu, tak rád teď slyším jeho hlas. "Jo jsem na cestě, jen mi chvíli trvalo dostat se z pout. To ti vysvětlím pak." dodávám a hážu mobil na sedačku spolujezdce.
Po chvíli jsem na místě a nabírám Scotta. Když na něj pohlédnu, zamrazí mě. Má hruď pokrytou krví a výraz naprostého zděšení v očích. '"Pořád ji mám před očima..." šeptá a tiskne v ruce zbytek svého trička "Nemůžu uvěřit že je vážně mrtvá" Jeho slova mě děsí. "Co mi uniklo?" ptám se a startuji auto. Chvíli jen tak mlčky sedíme ale pak Scott prudce promlouvá "Vanesa je mrtvá. Chtěla nás zabít ale Sydney byla rychlejší." Prudce brzdím což má za následek že Scott málem prolétá předním sklem. "Cože?!" hledím něj udiveně. "Všechno se to stalo hrozně rychle. V jednu chvíli jsem myslel že je to můj konec a pak najednou....." promlouvá slabě a žmoulá v ruce tričko. "Sydney vám zachránila život." dodávám o on jen přikyvuje a zbytek cesty prosedíme mlčky.
Přijíždíme k jeho domu ale než stačí vystoupit pokládám mu ruku na rameno. "Miluješ moji sestru?" Otáčí se a vzdychá "Víc než kohokoli." Usmívám se a dodávám "Takže nehodláš ji to vyčítat?!" Věnuje mi udivený pohled a pak koktavě odpovídá "Ne, to vážně ne." sklápí zrak a pomalu vystupuje. "Stilesi, můžeš mi prosím zavolat až uvidíš Sydney?" ptá se a já jen přikyvuji. Chvíli jen tak sedím v autě, protože tak nějak nemám odhodlání nastartovat a jet domů. Nevím jak se k ní mám teď chovat pokud bude doma. Mám ji utěšovat, nechat o samotě nebo snad gratulovat! Ještě horší bude když ji doma nenajdu. Pravděpodobně se někde užírá vinou a nechce nikoho vidět.
Najednou mi pípa SMS. Natahuji se pro mobil který spadnul na podlahu auta a snažím se zadat odemykací heslo.
22:16 Táta
Přijď rychle domů.
----------------------------
Vybíhám po schodech do pokoje kde mě čeká táta. "Můžeš mi vysvětlit co se tady sakra stalo?" říká a teatrálně vymršťuje ruce do vzduchu. Při pohledu na pokoj mi padá brada. Okna jsou dokořán. Pokoj je plný peří z rozdrásaných polštářů. Zrcadlo v koupelně je na milion kousků a umyvadlo je celé zakrvácené. "To já nebyl! Vážně, tentokrát ne!" obhajuji se a zvedám ruce nad hlavu. "To mi chceš namluvit že tuhle spoušť udělala tvoje sestra?! Potom co si minule rozflákal půlku pokoje v opilosti. To je ten důvod proč jsem začal zamykat bar." říká a odchází z pokoje "Dej to tady do pucu a sežeň Sydney, už je dost hodin."

Z pohledu Sydney:
Odholávám se a nakonec přece jenom klepu na Derekovy dveře. "Dereku! Já vím že jsi doma, slyším tlukot tvého srdce!" volám a v tu ránu se otvírají dveře. "Co ode mě chceš?" ptá se, se svým obvyklým nabručeným výrazem. "Pamatuješ si jak jsem tě varovala před lovci...dlužíš mi laskavost" říkám a vlezle se culím. "Pamatuješ jak jsem tě nenechal zabít bandou lovců?! Jsme si kvit, sbohem." Chystá se zavřít mi dveře před nosem, ale strkám nohu do škvíry a chytám dveře. "Prosím Dereku, nech mě tady přespat. Já nemám kam jít. Doma jsem chytila amok a nedopadlo to dobře. Za Scottem jít nemůžu a nemám chuť mluvit s holkama. Nechci o tom co se stalo mluvit s nikým." škemrám a v Derekově tváři vidím jistou míru pochopení. Ten většinou totiž nechce mluvit nikdy s nikým. "Jednu noc. Můžeš si ustlat na gauči. A netrap se prosím tě kvůli Vanese. Vždycky to byla mrcha, byla to otázka času kdy se s ní zase něco zvrtne." Divím se jeho slovům, netušila jsem že Derek Hale může být i empatický člověk. "Počkat, jak víš co se stalo?!" Jako odpověď nejdříve je pozvedne obočí a pak koutky rtů. "Já vím všechno." Najednou se oba dva dáváme do smíchu. Možná jsem dneska objevila světlou stránku našeho zabručeného vlkodlaka. "Takže, naše malá Sydney...Vítej v klubu Alf." říká a pouští mě dovnitř.

Sedám si na gauč a Derek vedle mě. "Takže, máš pro mě nějaké základní pokyny pro novou Alfu?" říkám a směji se svým vlastním slovům. "No, sežeň si smečku. Nauč se lépe bojovat, protože tvůj bojový styl stojí za houby. A v neposlední řadě začni se chovat jako Alfa, ne jako ustrašená Beta co se bojí svého vlastního stínu." šťouchám ho do ramene a směji se. "Zvlášť ta poslední část mi velmi lichotí. Když jsi tak chytrej mohl by jsi mě třeba zítra začít trénovat..." říkám a lehám si. Tiskne mi nohu a pak se zvedá "Jo, třeba zítra." a s těmi slovy odchází.... Ještě než mi stačí přinést peřiny usínám. Většinou usínám až po půlnoci ale dnešek byl náročný a tak mě spánek skoluje již v jedenáct.
23:04 Miláček
Sydney prosím ozvi se, musím s tebou mluvit.

Teen Wolf- New LoveKde žijí příběhy. Začni objevovat