Teen Wolf- New Love

Změna

Stojím před svou školní skříňkou a hledím do mobilu, ani jedna zpráva od Scotta. Hrozně mě to deptá. Od něj nemám sice jedinou zprávu, ale zato od Lydie snad sto. Od té doby co jsem jí to řekla mi spamuje mobil SMSkama typu: "Jsi v pohodě? Nechceš něco přinést? Opravdu jsi v pohodě? atd. Mohu upřímně říct že jsem v pohodě. Rána na noze mě už nebolí, radši jsem ji ale nechala v obvaze. Nechci aby ji někdo viděl. Musela jsem si ale vzít sukni protože mám všechny kalhoty v prádle. Moji oblíbenou červenou sexy sukni.

K mému překvapení se přede mnou objevuje Scott. Dívá se na mou nohu a pak zvedá zrak nahoru. "Máš právo se na mě zlobit a pochopím když už mě nebudeš chtít v životě vidět." říká zcela vyrovnaně. Vypadá to, že si tuhle větu cvičil celou noc. "Ty hlupáčku...já se na tebe nezlobím a právě naopak, chci být s tebou co nejvíce." odpovídám s mým obvyklým sladkým úsměvem. Mohutně vydechuje úlevou. Vidím jak mu spadl kámen ze srdce. "Chci aby jsi věděla, že za mnou můžeš kdykoli přijít s tím že mě nenávidíš a mám tě nechat na pokoji....ano?!" dodává již s úsměvem. "Jistěže, ale tohle bych svému klukovi nikdy neřekla..." říkám ale pak se pozastavuji nad svými vlastními slovy. Červenám se a věnuji mu letmou pusu, NAČEŽ ZBĚSILE UTÍKÁM DO TŘÍDY. Opírám se o zeď a vydechuji. Co jsem to sakra vypustila z pusy..pomyslím si. Sedám si do obvykle mojí lavice a chystám si věci. Když Scott prochází kolem mě jen se přihloupě usmívá. Tak nějak jako já...

Naši obvykle nudnou hodinu přerušuje hned na začátku hlášení. "Dobré ráno studenti, prosím o pozornost jde o důležité hlášení týkající se vás všech. Nový starosta pan Sam Attkins zavedl kvůli nespočetným vraždám obyvatel Beacon Hills večerku. Kdokoli bude po desáté hodině spatřen mimo svůj dům bude odveden na policejní stanici k výslechu a popřípadě stráví zbytek noci v cele. Dále tu máme příchody do školy. Každý student si na sekretariátu školy vyzvedne kartu kterou si při příchodu otevře vchod. Takto se vyhneme návštěvě nezvaných hostů. A jedna hezká zpráva, do školy bude instalována nová klimatizace a větrání, takže máte do konce týdne volno. Užijte ho dobře, nejlépe ho věnujte učení. Děkuji za pozornost." hlášení končí a ve třídě propuká chaos. Všichni se radují a domlouvají večírky i přes nový zákaz vycházení. Nechápu co to vyřeší, když vás chce někdo zabít tak vás klidně zabije rovnou u vás doma a navíc si tím moc velkou popularitu nezíská. A už vůbec nepochopím ty karty na vstup do školy. Prostě hovadina. 

Učitelce se nakonec daří udržet žáky pod kontrolou a v tichosti. Probíráme naši úžasnou historii. Po chvíli však mou pozornost upoutává lísteček co mi podává Lydie. Otevírám ho a vidím že je od Scotta, jeho rukopis poznám všude. "To s tím že jsem tvůj kluk si myslela vážně? :-D" Musím se smát, ne jemu, ale sama sobě. Asi mu to nevadí když se tak ptá. Otáčím lísteček a úhledně na něj píšu fialovou prupiskou "Mám dojem že ano. Pokud s tím nemáš žádný problém ;))))" znovu ho ohýbám a posílám ho po Lydii zpátky. Otáčím se abych viděla jeho reakci. Čte si lístek a pak zvedá svůj úsměv směrem ke mě. Otáčím se zpátky a hledím před sebe. Možná by nám to mohlo vyjít pomyslím si.... Najednou se mi dělá zle. Hrozně mě rozbolela hlava a celý svět se přede mnou houpe. Zvedám se na nohy a vlěču se ke dveřím. "Kam pak jste vyrazila?" ptá se naštvaně učitelka. Snažím se zaostřit kliku a nějak ji nahmatávám "Promiňte, já...je mi zle. Musím jít na vzduch." říkám a nečekám na odpověď. Otvírám dveře a ženu se k záchodům. Jdu k umyvadlu a opírám se o něj. Dívám se na sebe do zrcadla, ale nedokážu moc jasně rozeznat barvy a přesné tvary. Vidím jen nejasné obrysy. Opírám se o zeď a sjíždím po ní k zemi. Sedím na studené podlaze s hlavou v dlaních a snažím se urovnat myšlenky. Nesnědla jsem něco špatnýho... otvírám oči a můj již trochu lepší zrak sklouzává ke zraněné noze. Odmotávám obvaz a ohromená hledím na svoje lýtko. Je bez jediného škrábance a kapky krve. Najednou se vedle mě objevuje Lydie."Jsi v pořádku Sydney? Sydney?!" Zvedám hlavu směrem k ní a hledím na ni dokud se mi jasně neobjeví každý detail jejích puntíkovaných šatů. "Jen se mi trochu zatočila hlava...už je to mnohem lepší." odpovídám ale ne moc věrohodně. Lydie mi podává láhev s vodou a já hltám polovinu jejího obsahu. "Děkuji" Najednou slyším čísi hlasy. Jsou daleko, ale cosi slyším. "Nemyslíš že nějak moc vyžaduje pozornost?! Dneska přišla se zavázanou nohou, pak se zhroutí před celou třídou a ještě za ní musí letět ta zrzka. Co přijde potom, spáchá na záchodech sebevraždu..." poznávám ten hlas, patří Kristen. Jenže ta je ve třídě. Třepu hlavou abych si ji pročistila, nejspíš se mi to jenom zdálo. Není přece možné abych to slyšela....

----------------------------

Sedím na gauči a prohlížím si Cosmopolitan. Když slyším obrovskou ránu. Otáčím se a vidím Stilese padat ze schodů. Přibíhám mu na pomoc ale ten ji zjevně nepotřebuje, jelikož je nádherně sjel po zadku. Vstává přičemž mě málem poráží stranou. "Představ si, že táta dneska našel v lese mrtvolu nějaký ženský. Jako bylo to dost nechutný, je prej rozřezaná na tři kusy. A neuvěříš tomuhle, byla to ta vlkodlačice co tu pobíhala po lesích!" říká Stiles s jistou mírou nadšení. Vždyť je to vražda! Proč je z toho tak šťastnej?! Chce mluvit dál ale já ho přerušuji "Stilesi klid,odkud to vlastně všechno víš? A mimochodem dneska hrozně smrdíš!" říkám a zacpávám si nos. Je to hroznej puch, jako by smrděl nadšením. Stiles zvedá paži a čuchá si k podpaží...Fuj to je nechutný "Co kecáš! Vzal jsem si dokonce i čistý spodky. Tobě na mě bude furt něco vadit!" říká a odporoučí se zpátky nahoru. 

Zase mrtvola...kdo to má sakra zase na svědomí??? Hlavně doufám že to není Derekova nebo Scottova práce....