Teen Wolf- New Love

Padesát odstínů vášně

Takovéhle dny nenávidím. Hned co jsem dorazila domů se rozpršelo. Venku lije jako z konve a na mě to působí hrozně depresivně. Tak jsem se zavrtala do peřin, popíjím horkou čokoládu a čtu si padesát odstínů šedi. Na takové dny je to perfektní čtení. Fascinuje mě jak autorka popisuje..no..no sex. Já jsem ještě panna, takže to nemůžu srovnat ale zajímá mě, jestli to opravdu tak člověk cítí. Tu vášeň a touhu...chtíč..

Najednou slyším zapípat SMS. Natahuji se pro telefon který leží na nočním stolku. Vidím osobu na kterou poslední dobou pořád myslím. Scott: Mam po treninku a chtel jsem te nekam pozvat, ale hrozne se rozprselo. Tak me napadlo jestli bych nemohl prijit k tobe, mohli bychom se podivat na nejaky film nebo tak...Co myslis? :))). Pitomej déšť! Musí všechno zkazit. Ale film ve dvou, zabalení v peřinách, tělo na tělo...to nemohu odmítnout. Odepisuju: Jj, budu te cekat za hodinu.                                  Vyskakuju z postele nadšením a málem rukou rozbíjím lustr. Utíkám po schodech dolů směr kuchyně a házím do mikrovlnky popcorn. Utíkám zase zpátky do pokoje k počítači který připojuji k zásuvce, aby nám vydržela baterie. Na co se ale budem dívat?! Mám stažené jen tři filmy: Labyrint, Lidská stonožka a paranormální aktivity. Bohužel nemám žádný romantický film. Ale co, aspoň se můžu u hororu schovat do jeho náruče.

--------------------------

Zrovna nabírám popcorn když slyším zazvonit zvonek. Rukou si projíždím vlasy a spěchám ke dveřím. Otevírám dveře s takovým tím sladkým úsměvem a ihned Scotta stahuji do domu z toho deště pryč. Má úplně mokrou hlavu a rukou drží jakousi krabičku. "Přinesl jsem nachos!" "Skvěle, vezmu popcorn a můžeme jít nahoru." říkám a pak se řídím svými pokyny. Dávám Scottovi ručník, aby jsi mohl usušit hlavu a zapínám paranormální aktivity.

Sedíme těsně vedle sebe a ládujeme do sebe popcorn jako o závod. Při každém výkřiku co se ozve z počítače sebou trhám. Najednou slyším zaklepání na dveře pokoje které mě neděsí o nic míň. "Sydney, já vím že si tu! Ihned mi otevři dveře, nebo je vyrazím. Vím že tam máš Scotta, viděl jsem jeho boty u dveří. Dělej!" ozývá se Stiles za dveřmi. Potichu se smějeme ale snažíme se zůstat potichu. "Počítám do tří. 1 vidíš počítám. 2 pořád máš ještě šanci. 3! Seru na nás du se dívat dolů na bednu..." říká a pak ho slyšíme scházet ze schodů. V tu ránu se spouští lavina smíchu. Smějeme se dobrých pár minut. Když smích opadá pouštím film.

"Mikahu! Mikahu...!" Najednou vidím obrovský záblesk nedaleko našeho domu a obrovská rána se šíří prostorem. Trhám sebou s přiškrceným výkřikem a Scott si mě stahuje do náruče. Najednou všechno kolem potemňuje včetně zapnutého počítače. Celá se klepu jako osika. "Nejspíš vypadl proud. Ale neboj, žádnej démon si pro tebe nepřijde." říká s úsměškem. Zvedám hlavu a přejíždím rukou po jeho hrudi "S tebou se ničeho nebojím.." Tentokrát se nahýbá on ke mě a něžně mě líbá na rty. Rukou přejíždím po jeho krku až k vlasům kam ji zabořuji. Chytá mě za pas a ještě víc si mě k sobě přitahuje, prakticky na něm sedím. Nebýt svitu měsíce ani na něj nevidím. Zajíždím mu rukou pod triko a nahmatávám to vypracované tělo. Při každém doteku se zachvěji vzrušením. On mi náhle stahuje triko a povaluje mě na záda. Jeho polibky se přesouvají po krku, hrudi až k pupíku. Zvedám jeho tvář a znovu ho líbám. Přetahuji mu tričko přes hlavu a vnímám ten žár co sálá z jeho těla. Najednou se však odtahuje a sedá si vedle mě. Rukama se chytá za hlavu a sténá. "Co se děje Scotte?" ptám se opatrně. Beru jeho hlavu do svých dlaní a hledám jeho oči. Když je vidím, pouštím ho a ustupuji. Jsou zářivě rudé! Otáčí se a padá na zem. Slzy se mi derou do očí. Pomalu se sunu ke dveřím, když on se zvedá. Otáčí se ke mě a měsíční svit se odráží od jeho tesáků. Snažím se otevřít, ale klíč je na nočním stolku. Pomalu se ke mě nese a vrčí jako naštvaný pes. "Ne Scotte! Prosím, najdi svou kotvu!" sténám mezi slzami. Cloumám klikou a křičím co mi hlasivky stačí. Najednou si všímám porcelánové vázy na stolku. Natahuji se pro ni a rozbíjím ji o Scottovu hlavu. Když však padá ohání se drápy a zasahuje mě na lýtku. Křičím bolestí. Dívám se na ránu, je hluboká a krvácí. Při tom pohledu je mi na zvracení. Klesám na zem a hledím na Scotta, jeho tesáky i drápy zmizely ale pořád mě svým způsobem děsí. Najednou někdo buší na dveře. "Sydney?! Otevři! Co se děje?!"  křičí Stiles. Sunu se ke klíči a pak pomalu otevírám dveře. Stiles mě málem odmršťuje když vtrhává do pokoje. "Co se tu sakra stalo?!" s údivem hledí na Scotta. Pak se otáčí ke mě a kouká na mou nohu "Ouu, tak to se jen tak nezahojí. Nic mi nevysvětluj, dokážu si to živě představit." dodává. Najednou se Scott zvedá na kolena a chytá se za hlavu. Stiles bere do ruky pálku-které jsem si vůbec předtím nevšimla... a připravuje se na případnou obranu. On už je však znovu člověk a otvírá pomalu oči. Hledí na mě jak ubrečená stojím v rohu pokoje a z nohy mi teče krev. Utírám si slzy a klekám si před něj. Beru ho za ruku, cítím to napětí co v ní drží. "To nic, už je všechno v pohodě. Už jsi zase zpátky." tiše šeptám. V očích se mu objevuje slza. "Co jsem ti to udělal?! Já.. nechtěl jsem." říká rozpačitě. "To se zahojí, hlavně že se nikomu nic většího nestalo. Je to jen malé škrábnutí, vlkodlak ze mě nebude." ujišťuji ho. Přisouvám se k němu a objímám ho, za chvíli mi ho oplácí a ještě víc si mě k sobě tiskne. Stiles se pomalu vytrácí z místnosti a my klečíme na zemi ve vzájemném sevření. "Jak to že jsi se proměnil?" ptám se opatrně. Odtahuje se a hledí na své ruce. "Já nevím, možná je to tím blížícím se úplňkem...nebo jsi mi moc zvýšila tep a já to neudržel." Při těchto slovech se mírně červenám, což v této situaci naprosto absurdní. Natahuji se k němu a věnuji mu krátký polibek. "Myslím, že by jsi už asi měl jít. Je celkem pozdě a uvidíme se ve škole...." říkám a on jen přikyvuje. Hladí mě po tváři a odchází. Po chvíli slyším klapnutí vchodových dveří. 

-----------------------

Ležím nehybně v posteli a hledím do prázdna. Potom co Scott odešel jsem se šla osprchovat a ošetřit ránu. Vypadá už mnohem líp a nekrvácí. Bojím se že ten dnešní incident mezi námi něco změní, že se už ke mě nebude chtít přiblížit. Toho se bojím nejvíc. Ne toho, že by ze mě mohl být vlkodlak. Ne toho, že by to mohl udělat znova. Jen se bojím o něj....Najednou mi v hlavě začínají znít slova písničky z padesáti odstínů šedi...

Jsi světlem, jsi nocí
Jsi barvou mojí krve
Jsi lékem, jsi bolestí
Jsi to jediné, čeho se chci dotýkat
Nikdy jsem si nemyslela, že by to mohlo tak moc znamenat, tak moc

Rozednívá se, stmívá se
Na kraji ráje
Každý centimetr tvojí kůže
Je jako svatý grál, co musím najít
Jen ty dokážeš moje srdce nechat vzplanout, vzplanout

.................