Všichni jste si přáli další část, ale musím být upřímná. Já jí vůbec neměla v plánu, takže jsem něco dala dohromady a doufám, že potěším pár z vás :) ale jak říkám, neměla jsem v plánu psát třetí část a proto to možná ani nebude dávat smysl :D
_LarryLS1_
Všechno bylo špatně. Úplně špatně. Malé kotě běželo po čtyřech ulicema. Ignorovalo všechny lidi, kteří na něj křičeli, nebo se ho snažili udeřit. Hybrid běžel co mu síly stačily, protože chtěl být co nejdál od svého majitele.
Před chvíli byl s Jamesem v obchodě a James ho poslal, aby si vyzkoušel klučičí šatičky. Chtěl si z malé kočičky udělat dokonalou lolitku. Louis vůbec netušil co se s ním děje. Nevěděl, že to co s ním James pokaždé dělal je špatné, cítil to, ale netušil to. Jenže, když viděl ty těsné, ošklivé šaty, už to prostě nevydržel. Využil příležitost a vyběhl z obchodu. Ignoroval majitelovo zuřivé volání a prostě jen běžel, aby byl od té zrůdy co nejdál.
Bylo mu jedno, že už se pomalu vlastně nedokáže udržet na nohou. S kulhavou chůzí se snažil najít alespoň maličkou věc, kterou si pamatoval při cestě k Harrymu. Musel za Harrym, potřeboval za ním. Jedině Harry mu dodával pocit bezpečí a lásky, kterou malé kotě momentálně potřebovalo.
Všichni ho ignorovali, když se zhroutil na zemi a lapal po dechu. Tělo měl pokryté modřinami, šrámy a řeznými ranami. Všechno ho bolelo. James se na něm vyřádil hned co se vrátili domů. Celý měsíc bez jeho koťátka se na něm pořádně podepsal. Louis už se tam nikdy nechtěl vrátit. Netušil jak dlouho to bylo co tam byl zpět, možná týden, možná měsíc, možná i rok. Splývalo mu to v jeden den a v jednu bolest. Jediné co chtěl bylo být zpět v Harryho pevném objetí a kolem nich vůně pravého domova.
S křečí ležel na zemi, nohy přitáhnuté k hubeném tělíčku, ocásek obmotaný kolem pasu, ouška klopená k hlavě. Hrozně moc se bál, že ho ten odporný muž znovu najde, ale neměl sílu na nic. Víčka mu ztěžkla a pak už byla jen tma.
***
"No tak, zlatíčko." ozval se milý hlásek. "Probuď se, prosím." malé kotě se silně nadechlo a potom odvážilo otevřít svá modrá očka. Zamžoural do světla a pak před sebou viděl blonďatého muže s příjemný úsměvem na tváři. Louis se od něj instinktivně odtáhl, sklopil ouška k hlavě, když viděl vedle sebe krabičku cigaret.
"L-l-lou b-yl hodný." vzlykl a schoval i tvář, aby se na muže nemusel dívat. Čekal na bolest, ale žádná se nedostavila.
"Pššš, ale ne. Zlatíčko prosím nebreč." řekl ten muž a přitáhl si stvoření do náruče. Věděl, jak by se správně měl k tomuhle zvířeti chovat, protože sám jedno znal už nějakou dobu a občas ho i hlídal. Vlastně momentálně ho hlídal, ale nechal ho spát. "Já ti neublížím."
Louis se párkrát nadechl a položil hlavu do mužova svetru. Cítil neskutečně známý pach, který by poznal všude. Očíčka se mu rozšířila, když se od muže odtáhl a vyděšeně na něj zíral. "Harry." to jediné slovo mu vždycky šlo bez koktání. Pokaždé, když večer plakal a opakoval si jen jméno druhého kotěte pořád dokola.
"Co je s Harrym?" zeptal se překvapeně blonďatý muž, netušíc, jak tohle malé kotě zjistilo, že tu je ještě někdo se jménem Harry.
"K-k-kde j-e Harry?" Kotě už se rozhlíželo kolem a vyskočilo z postele. Nutně musel jít za tím kudrnáčem, obejmout ho, aby měl jistotu, že bude navždycky v bezpečí.
"Počkej, kotě." zastavil ho muž ve dveřích. "Harry, spinká."
"T-to ne-nevadí." Louis zakroutil hlavou a vyběhl z pokoje. Prohledával každý pokoj až se dostal do jednoho menšího, který byl pod přikrývkou tmy, ale na posteli se něco hýbalo. Modroočko hned poznal podle pachu o koho se jedná. "HARRY!" vykřikl a skočil na postel. Ignoroval ten fakt, že druhé kotě spalo a okamžitě se k němu přitulil. Ocásek obmotal kolem druhýho ocásku a tvář si zabořil do hrudě staršího chlapce.
"Huh?" mňoukl tiše Harry a pomalu se posadil. Jeho oči se rozšířily, když na sobě uviděl Louise. "Lou!" též vykřiknul radostí a přitáhl si mladšího do objetí. "Panebože!"
"A-ahoj." zasmál se tiše brunet a obdařil Harryho tvář olíznutím. Oba se tiše zasmáli a dál se objímali, tak moc si chyběli.
"Jak si se sem dostal?" odvážil se kudrnáč zeptat po několika minutách. Seděli na proti sobě a s úsměvem na sebe koukali.
"Ho-hodný m-m-muž." vykoktal Louis s úsměvem. Netušil, jak se ten muž co ho zachránil jmenoval, ale pro něj to byl prostě hodný muž.
"Niall?" zeptalo se starší kotě s úsměvem a modroočko jen pokrčil rameny. "Jak si se dostal od... něj?" otázka, která trápila Harryho hlavu už od začátku.
"L-lou utekl." špitl s úsměvem brunet. "L-lou se p-ána bál a tak u-utekl."
"Oh, ježiši." zasmál se Harry a znovu si přitáhl Louise do objetí. "Tak moc si mi chyběl. Nedopustím, aby ti někdo ublížil."
"Harry, s-slibuje?"
"Harry tohle Louisovi slibuje celým svým srdcem. Harry nedopustí, aby nás něco rozdělilo." usmálo se starší kotě a nechalo po tváři téct několik slz, jelikož netušil jestli to vůbec půjde. Clariss byla v Německu kvůli práci a bylo jasný, že bude chtít Louise vrátit tomu muži, ale to Harry nedopustí. Tentokrát už ne.
"Harry?"
"Ano, Lou?"
"L-lou má Harryho rád."
"Taky tě mám rád. Ani nevíš jak moc tě mám rád, Louisi."
