Kočiička? :D No snad ne :D Tohle jsem nikdy nepsala, takže přikjímám kritiku xD
Příběh je napsán na přání 1DHanik :3 klidně si říkejte i ostatní, opravdu nesypu nápady z rukávu :D
PS: Haní chci znát tvůj názor :D
_LarryLS1_
"Ty malej parchante vylez!" ozval se domem křik opilého Harryho. Hledal to malé stvoření, které dostal do péče po smrti jeho matky, jenže místo toho, aby mu dával nekonečnou lásku a péči, ubližoval mu a užíval si to.
Harry ho šel tedy hledat. Malej Lou se vždycky schovával, protože se moc Harryho bál.
Tentokrát to, ale bylo jinak. Louis už nesnášel takovéhle zacházení a tak využil příležitosti otevřeného okna a utekl. Radši do sněhu a do té zimy než strávit další minutu s tím tyranem.
Nejhorší problém byl, že Lou neměl žádné oblečení, pouze boxerky, které mu moc nestačili.
Venku se plahočil po čtyřech, jelikož po dvou neuměl chodit moc dobře, tisknul k sobě svůj chlupatý ocásek ve snaze se zahřát, ouška pohotově přilepená k hlavě.
Harry mezitím rozzuřeně běžel do ložnice, prohledal totiž celý byt a věděl-nebo si spíše myslel-že bude malé koťátko tam, ale když zjistil, že tam opravdu neni... zasáhlo ho to. Něco se v něm pohnulo a jeho opilost rázem byla tu tam.
Ačkoliv vždy tomu malému stvoření nadával a mlátil ho, miloval ho. Jenže se toho pocitu bál a tak se mu i patřičně bránil.
S vykulenýma očima si sednul na postel a zíral na otevřené okno, které dovnitř natahovalo zimu. Nemohl uvěřit, že utekl... a ještě k tomu do takové zimy.
Neměl šanci. Harry neprodleně vyskočil na nohy a běžel se do předsíně obléct, popadl i nejteplejší svetr s tepláky a kabát, aby měl pro Louího něco na zahřatí. Pokud ho ovšem najde.
Louis se plahočil sněhem a chtěl někoho požádat o pomoc, ale všichni se mu vyhíbali. Nikdy nedělal nic zlého, ale když zahlédl, že nějaká žena pověšuje starou deku, okamžitě jí popadl, zabalil se do ní a utíkal co nejdál.
Pochvíli se zastavil v zapadlejší uličce, kde nebylo tolik sněhu a hlavně ani moc zima. Posadil se na zem s rukama v dlouhý srsti ocásku a čekal... ani sám nevěděl na co. Život se mu zdál tak špatný. Bál se, že ho teď najde Harry a na místě ho zabije za to, že si vůbec dovolil utéct.
Harry zoufale hledal to chundelaté koťátko ve snaze zachránit mu-už tak-bídný život. Litoval všeho co mu udělal, co mu řekl. Moc se mu chtěl omluvit a vyznat mu svoje pravé city, ačkoliv byl sám zmaten.
To sladké koťátko mu až moc popletlo hlavu. Byl s ním už tři roky a Louis od něj slyšel jen jedno hezké slovo, což bylo v souladu se slušnými mravy před přáteli.
Malé koťátko už opravdu promrzalo, když se u něj zastavili štíhlé nohy. Pomalu zvednul pohled, naskytl se mu výhled na velice upraveného postaršího muže, co se na něj usmíval a natahoval k němu z výše ruku.
Louis jí vděčně přijal a nechal se mužem vést do nedalekého bytu, avšak netušil, že je více lidí jako Harry. Ba i horších.
Harry netušil kam jít, ptal se lidí jestli ho neviděli, ale skoro každý byl zabrán do svého vlastního světa a ostatních si prostě nevšímal. Až na ní. Její jméno bylo Hannah Thane (1DHanik najdi si překlad na jméno :D), která si malého koťátko všimla, když ho odváděl jeden muž do její bytovky.
