Hopeless

Chapter 55 - Eye of the Tiger

"Nevěřím tomu," zašeptal. Teprve teď se jeho zelené oči uráčily věnovat jí pohled. "Já tomu nevěřím, Carole. Kdybys' chtěla, zůstala bys. Jsou to jen kecy, že tohle všechno děláš pro mě."

Jakmile to vypustil ze svých plných rtů, zakroutila hlavou. Natáhla před sebe obě ruce, aby si uchopila jeho tvář do dlaní a udržela tak oční kontakt mezi nimi. Dělala to všechno pro něho. Znala ho téměř od malička a pamatovala si to dítě, které i přes všechno týrání dokázalo mít úsměv na tváři. S rostoucím věkem však Harry o svůj úsměv přicházel. Mračil se a dokázal být drzý i na ni. Nechtěla, aby to dopadlo ještě hůř, než to špatné bylo. Chtěla jeho rozkošné chování zachránit.

"To není pravda, Harry, já to dělám všechno pro tebe. Ty víš, jak anglický systém funguje. Pojedu do Francie, vystuduju tam školu a dostanu se někam na vysokou pozici, odkud tě budu moct zachránit. Víš moc dobře, že kdyby to šlo, vzala bych si tě s sebou..." Její hlas byl plný zoufalosti. Měla Harryho příliš ráda na to, aby ji začal nenávidět. Vždycky byla odhodlaná mu pomáhat, ale jako osmnáctiletá žena toho moc nedokázala udělat. Snažila se podat trestní oznámení, ale Harryho otec měl své kontakty na policejní stanici. Jakmile se to k němu doneslo, zbil Harryho do bezvědomí a to nehodlala znovu riskovat.

Harry však neměl v úmyslu tohle všechno poslouchat. Bral to jako její zradu. Nechávala ho tady samotného, když moc dobře věděla, že nikoho jiného nemá. Měl jenom jí. Jedinou osobu, na kterou se mohl spoléhat, a ta se rozhodla, že radši půjde studovat do Paříže, než aby tady zůstala a skutečně mu pomáhala.

"Běž pryč." Bylo jediné, co ze sebe dokázal dostat.

"Harry..."

"Řekl jsem, že máš vypadnout!!!" zvýšil svůj hlas. Sám nerozuměl tomu, kde se v něm tohle všechno vzalo. Místo toho, aby si užíval poslední chvíle se svou nejlepší kamarádkou, byl odhodlaný ji poslat už teď pryč. Byl na všechno až příliš mnoho naštvaný. Neměl zájem vidět nikoho a byl přesvědčený, že takhle to nakonec bude pro oba nejlepší. Kdyby tady zůstávala ještě déle, bylo by to pro něho až příliš těžké. Takhle se s tím vším už mohl pomalu začít vypořádávat sám.

Carole chtěla znovu pronést jeho jméno, ale rozmyslela si to. Jen na vteřinu pomyslela na to, že by se policejní školy vzdala. Jenomže to by znamenalo čekání o jeden rok déle. Daniel toho mohl za jeden jediný rok stihnout spoustu a ona chtěla, aby ten zmetek shnil v tom nejhorším pekle za to, co dokázal svému synovi provádět. Nechápala to. Stačil jeden jediný pohled do těch sladkých zelených očí a rozpouštěla se. Daniel to však vnímal jinak. Bral to malé dítě jako zrůdu, která mu překazila všechny jeho plány a otravovala mu život.

Postavila se a na svého malého kamaráda se nepřestala dívat. "Já se pro tebe vrátím, Harry. Můžeš mě začít nenávidět tak moc, jak jen budeš chtít, ale já tě nikdy neopustím. Vždycky tady pro tebe budu a jakmile budu mít tu moc, dostanu tvého otce do vězení - abys konečně mohl žít spořádaný život. Takový, jaký si od malička zasloužíš..." na konci se jí hlas zlomil. Po tváři ji v malých pramíncích začaly téct slzy. Skousla si horní ret a věděla, že jestli se neotočí teď, neodejde nikdy.

Stáhla si z krku tmavomodrý šátek bez jakéhokoliv vzoru, složila ho do úhledné kostičky a položila ho vedle Harryho těla. Naposledy mu rukou zajela do jeho kučeravých vlasů a sklonila se, aby ho do nich políbila. Harry se ani nepohnul. Zadržoval slzy ve svém slzném kanálku a nechtěl dát najevo, jak moc ho nastávající odchod Carole bolí. Pevně sevřel ruce v pěst a znovu se zahleděl na dřevěnou loďku - klidně se houpající na hladině.