Stylinson. || One shots ✔

My sweet, kitten

Popsala Harrymu cestu a také mu řekla číslo bytu, kde ten muž bydlí. Harry jí velice vděčně poděkoval a kupodivu jí věnoval pusu na tvář, než se rozeběhl tím směrem.

Běžel a to opravdu rychle, když už se hodně promrzlý dostal do bytovky. Schody bral po třech, kašlal na výtah, ten by ho zpomaloval.

Pak vyběhl do pátého patra a okamžitě zazvonil na byt číslo padesát jedna. Zevnitř se ozvala hlasitá rána a Harry začal ťukat jak zběsilý, když mu dveře otevřel poměrně pěkně vypadající muž, jen v kalhotech.

Harry mu nakoukl přes rameno a pak ho zahlédl. Jeho srdce se ještě víc rozbušelo, že by se ani nedivil kdyby ho slyšel celý dům. Jeho tělo se napjalo, čelist se zatla, když tomu hnusákovi vrazil takovou, že na to do smrti nezapomene. 

Muž se sesypal k zemi, praštil se o botník a patrně ztratil vědomí. Harry ho okamžitě překročil a přiběhl k tomu vystrašenému koťátku, které leželo na gauči, nahé. Ruce přivázané k opěrce gauče a ocásek stažený mezi nohama.

Lou vzlykal do polštáře, jelikož vůbec netušil co se děje, až na zvuky z předsíně. Překvapeně zvednul hlavu, když po jeho zádech přejely-jemu-již velice známé hrubé prsty s velkými starými prstýnky.

V Louisových očích se značil strach, opravdový starch, ale už ne takový jao před chvílí kdy se ho ten-ze začátku-hodný muž, pokusil znásilnit. Harryho znal a věděl, jak se zachová. Samozřejmě, že se ho teď také bál, vždyť přece utekl.

Jenže tenhle strach pomalu ustupoval, když se díval do těch zelených očí, které na něj shlížely s něhou, láskou a veškerou důvěrou.

Harry opravdu pomalu natiskl své rty na ty Louisovi a okamžitě mezi nima proběhlo jakési propojení. Louis se v hlavě usmál a nechal se odvázat.

Harry ho rychle nasoukal do oblečení, které mu přinesl. Ve vzduchu se vznášela otázka 'Udělal ti něco?', ale Harry jí zatím nebyl schopný vyslovit, protože kdyby zjistil, že ano, opravdu by toho muže zabil.

Trvalo dlouho než se oba v tichosti dostali zpět domů. Louis se alespoň trochu zahřál, když se mačkal do Harryho koženého kabátu. Překvapivě to Harrymu nevadilo.

Louis se tedy usadil na gauč, s čajem, který mu Harry přichystal. Pak se naproti usadil i Harry s tím nejkrásnějším úsměvem, který kdy mohl vytvořit. Už věděl co cítí. Miloval Louise. 

"O-omlouvááá." zakoktalo se koťátko s ještě namrzlými rtíky. Asi jsem zapomněla zmínit, že jeho mluva nebyla nikdy moc dokonalá, ale snažil se.

"To je v pořádku." Harry nevěděl co jiného říct a tak ještě chvíli čekal, než se zeptal na to co mu vrtalo hlavou.

Louis okamžitě zakroutil hlavou. "N-ne. P-pán sundal, pán n-nic víc n-neudělal." zašeptal s jemným, sotva viditelným úsměvem.

"To je dobře." zašeptal Harry a přisedl si vedle něj, pevně ho obejmul a ačkoliv to Louisovi přišlo překvapivé, objetí mu oplatil.

"Zlobíš se?" Tohle znělo tak lidsky, že se Harry ještě víc usmál.

"Jistěže ne." A i když ho to trochu trápilo, nedal to znát.

Louis nevěděl co dál říct, jen sledoval, jak si Harry bere jeho ocásek a jemně ho hladí. Usmál se a začal příst.

"Jsi krásný, Lou." zašeptal Harry.

Louis překvapen tím co právě Harry řekl, otevřel pusu dokořán a nevěděl co dělat.

"Myslím to vážně." ušklíbl se Hazz a položil Louího ocásek, když se k němu předklonil a daroval mu polibek.

Louis spolupracoval, i když to neuměl.

"Doufám, že se na mě nezlobíš." zašeptal Harry a nechal sklouznout jednu slzu po své tváři.

"L-l-louí se nezlobí." zamumlal Louis a jako důkaz se Harrymu přisál na rty a posadil se na jeho klín. "Lou má Harryho rád. Lou Harryho miluje." 

Harry se tiše zasmál, přitiskl k sobě to stvoření ještě blíž, když mu do ouška pošeptal: "Taky tě miluju."

Svět se celý zatočil. Rázem se Louisův život změnil. Harry se neopíjel, byl na něj milý, místo Whiskas mu konečně vařil klasické jídlo, mazlili se spolu, dívali se na televizi a užívali si všechny chvíle spolu.

A i když tomu někdy není dáno, jim bylo opravdu přáno, protože než tohle všechno skončilo, zažili toho mnohem víc než jakkýkoliv jiný člověk na zemi. 

Jejich láska neznala hranice a dokonce se objevili v pár časopisech pod článkem: 'Dokonalý pár, člověka a hybrida hýbe světem', 'Láska nebo zvrácenost?', 'Nejsou roztomilí?' 'Kdo by to byl řekl?' a tak dál.

Oba byli šťastní a to moc. Jejich lásku už nikdy nic nerozdělilo, ani smrt.