Půlnoční slunce II.

8. Malá dobrodružství

„Pořád jsi na mě naštvaná?," zeptal se Kingsley, když jsme se zhmotnili před naším domem.

Vrhla jsem na něj jednoznačný zamračený pohled. Pochopil můj signál, ale stále se usmíval pod vousy. Popadla jsem svoje věci a rychlým krokem zamířila k domu. Když jsem otevřela dveře, všimla jsem si, jak Kingsley proklouznul dovnitř.

„Jdeš podat hlášení?," ušklíbla jsem se, když mě následoval a shodila tenisky.

„Jsi protivná Sam."

„A ty pěknej zrádce!"

Otočila jsem se a vtrhla do obýváku. Máma zrovna seděla na gauči s profesorem Snapem a Brumbálem. Máma, která mě zaregistrovala jako první, vyskočila, aby mě objala. Můj výraz ji zastavil.

„Dobrý den," pozdravila jsem profesory a otočila se k mámě.

„Ahoj broučku," usmála se váhavě máma.

„Ahoj," utrousila jsem a pozvedla obočí, když se do obýváku dostal i Kingsley.

Máma se podívala jeho směrem a povzdechla si. Znovu se otočila ke mně.

„Sam, bylo to nutné..."

„Víš, ani mi nevadí, že si nemyslíš, že bych se jim dokázala ubránit, ale aspoň jsi mi mohla věřit a říct mi, že mě někdo bude čtyřiadvacet hodin sledovat," přerušila jsem ji a odešla z pokoje.

Vztekle jsem vyletěla schody a hodila batoh i s věcmi do rohu mého pokoje. S povzdechem jsem si sedla na postel.

Ťuk. Ťuk.

Překvapeně jsem se zadívala k oknu. Na parapetu postávala velká sova pálená a pařátem klepala na sklo. Chytrýma očima mě sledovala a natahovala mým směrem nožku s pergamenem.

Usmála jsem se a přešla k oknu. Odstrčila jsem západku a vytáhla okno nahoru, aby sova mohla prolétnout. S tichým houkáním přeletěla pokoj a nakonec se usadila na mé stolní lampě. Znovu zahoukala a natáhla nožku. Odvázala jsem jí dopis z nohy a přinesla misku s vodou, kterou jsem měla pro Césara. Vděčně se napila a začala si čistit peří.

S tureckým sedem jsem se posadila na koberec a otevřela pergamen.

Sam,

nejspíš jsem ti nestihl napsat dřív, než si byla doma, ale musíš uznat – na svůj věk létá Romeo ještě pořád skvěle...

Usmála jsem se nad tím výběrem jména a znovu se podívala na sovu, která mi pohled opětovala zkušenýma tmavýma očima.

... a to mu brzy bude patnáct let. Nemusíš se bát, že by ti něco zničil – měl dobrou výchovu. Samozřejmě ho všechno naučil táta, ne já.

Určitě si vzpomínáš, jak jsem ti vyprávěl, že táta právě pracuje na novém koštěti. Kulový blesk by měl být v prodeji už příští rok a je o něj velký zájem. Měl by mít lepší aerodynamiku a větší zrychlení, než běžné koště. S velkým předstihem zničí celou řadu Nimbus, takže odsune do pozadí tátova velkého soka.

Bože, určitě tě teď hrozně nudím, že? Navíc jsem nechtěl psát o sobě nebo o tátovi. Moc mě mrzí, že ses nedostala do týmu – nikoho tam teď totiž neznám a chtěl bych tě znovu vidět. Do konce prázdnin jsem bohužel mimo Evropu... Co takhle Vánoce?

Denis

Odložila jsem dopis na stolek a sama si přitáhla brk a pergamen. Zamyšleně jsem se kousla do rtu a začala psát.