Půlnoční slunce II.

2. Řekni mi tajemství, já ti řeknu svoje

„Slečno Harperová," pronesla Lucenzová pečlivě a s notnou dávkou zklamání mé jméno.

Potlačila jsem smích a snažila se tvářit co nejkajícněji. Jako obvykle, když mě předvolá do její kanceláře.

Byla to naprosto rutinní záležitost. Navíc se to mohlo stát přeci každému! Jeden záchod vyhozený do povětří; koště, které létalo pozpátku a v neposlední řadě přebarvení Pierra Averyho na platinovou blond.

 Poslední akce na toho pitomečka se nám nějak vymkla z rukou, takže než jsme se stihli vytratit, chytil nás školník, a tak jsme byli já, Riley i Julce předvolaní k mademoseille Lucenzo, zástupkyni ředitele. Nutno podotknout, že to bylo již podruhé tento týden.

Bylo to celkem zvláštní, protože tentokrát si nás volala po jednom – většinou to chtěla mít rychle za sebou a vyrazit nás všechny najednou. Možná že teď – na konec roku – si pro nás nachystala něco speciálního. Měla jsem obavy už z toho důvodu, že mě si nechala na konec.

Trpělivě jsem se na ni podívala a snažila se neusmívat moc okatě. Pozdě. Zamračila se mému výrazu a něco zuřivě napsala na pergamen.

„Až s neuvěřitelnou pravidelností se dostáváte do problémů. Vaší matce jsme poslali patnáct sov, a to jste tu teprve zakončila svůj první ročník," udělala dramatickou pauzu a podívala se na mě.

Mlčela jsem.

„Nicméně," usmála se a já jen ze zvyku „čekat nečekané" nevyvalila oči,„ Jste výborní studenti. A byly tu i horší přestupky, než ty vaše. Abyste přes léto nějak „vybila" tu svou energii, zapsala jsem vás do výcvikového tábora famfrpálu v Quiberonu. Kdoví – když budete šikovná, třeba vás vezmou Camrálisté do týmu."

Přimhouřeně jsem ji sledovala, a zkoumala, jestli si dělá srandu nebo ne. Rozhodla jsem se to raději ignorovat a dál mlčet. Máma bude mít radost, že se jí nebudu dva týdny plést pod nohama.

„Jistě. Děkuji, madam," odpověděla jsem slušně a jemně si vyhazovala z kanceláře.

„Běžte," povzdechla si těžce a mávla rukou ke dveřím.

Kvapně jsem se zvedla ze židle a snažila se neutíkat ke dveřím. Zamumlala jsem pozdrav a zavřela za sebou. Úlevně jsem vydechla a znovu usměvavá zamířila k mým přátelům.

„Brnkačka," ušklíbla jsem se.

„Jistěže," odtušil pobaveně Riley a já ho praštila do ramene.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

„Uvidíme se v Září. Dávejte na sebe pozor a napište mi," nakázala jsem jim, když jsme vystoupili z kočáru v Paříži

„Rozkaz šéfe," zasalutoval Riley.

S Julce jsme se zasmáli a zároveň ho praštily.

„Jste surovci," odfrkl si pobaveně a pevně nás objal.

Mrkla jsem na něj a rozešla se směrem k mámě. Naposled jsem se otočila a zamávala jim. Oba se na sebe podívali a ve stejnou chvíli na mě zakřičeli.

„Chovej se slušně, Sam!"

Vyplázla jsem na ně jazyk a rozběhla se k mámě.

„Sam," zakřičela na mě.

Široce jsem se usmála a skočila ji do napřažené náruče. Silně mě stiskla a rozbrečela se.

„Mami," zasmála jsem se jí a odtáhla se.