Temné síly (2017)

38. kapitola

„Tak to bychom měli. Další zajímavý kousek do naší sbírky. Teď už tady máme Energii, Léčení, Halucinátora a Ovládání mysli. Na něj si hoši musíme dávat velmi velký bacha a nikde nesmíme udělat žádnou chybu, protože nikdy nevíme, jakým způsobem nám tenhle úlovek může zaplést mysl," vysvětloval nějaký muž, kterého jsem párkrát viděla na svých pokusech.

Ostatní horečně přikyvovali a něco si zapisovali do složek. Snažila jsem se vypadat jako Amber, která se od Garetta odvrátila a zadívala se ztrápeně do zdi, ale já se pořád na Garetta musela dívat. Musela jsem pozorovat to, jak hraje pomalé zotavování z opojení drogou a vypadalo to jako skutečné. Jenom já jsem však věděla, že to všechno nějak zahrál, a možná něco málo tušila i Amber, která jeho naznačení musela vidět.

Když muži odešli, znovu jsem chtěla na Garetta křiknout, ale zastavil mě, když si přitiskl na rty ukazovák. Znovu jsem mlčela a jenom na něj upírala zrak. Amber si ničeho nevšimla, a tak se z něho pokusila vytáhnout nějaké informace, ale Garett ji později začal ignorovat jako správný Poloviční, který je z toho všeho úplně v šoku. Amber se od něj odvrátila a upřela na mě ztrápený výraz. Pokrčila jsem rameny a dál Garetta pozorovala. Nakonec si podložil oběma rukama hlavu v gestu spánku a chvíli tak setrval, než mi to došlo. Bylo to, jako kdyby se mi nad hlavou rozzářila žárovka. Chtěl po mně, ať jdu spát! Chtěl se se mnou spojit takhle. Pomalu jsem si lehla a dělala, že jsem unavená, aby kamera nezachytila nežádané pohyby, které by nás mohly prozradit. Co má Garett v plánu? Proč je tady? Jak se to stalo, že ho dostali také?

Kvůli svému rozpoložení mi dělalo problém usnout. Nějakou dobu jsem jenom ležela se zavřenýma očima a převracela se na chladné zemi, kterou už jsem skoro vůbec nevnímala. Snažila jsem se nad ničím nepřemýšlet, ale můj mozek stejně pořád požadoval, abych uvažovala nad tím, co se právě stalo. Garett. Garett je tady. V téhle instituci. Je to nějaká součást plánu, anebo se sem dostal nedorozuměním, protože ho prostě chytili?

Nakonec jsem zabrala. Ihned se vytvořil známý sen a já opět stála na louce. Oblohu jsem vůbec nevnímala a čekala, až se Garett ozve. Kupodivu bylo spojení natolik silné, že jsem ho slyšela jako v realitě.

„Finley? Slyšíš můj hlas?" zeptal se.

„Slyším Garette, proboha co tady děláš?" zeptala jsem se ihned zoufale.

„Není moc čas na vysvětlování. Jenom ti chci říct, že se to všechno podařilo. To, že tu jsem, sice není moc součást plánu, ale chtěl jsem vědět, že tu doopravdy jsi a že jsme se dostali do správné budovy. Nebylo těžké upoutat na sebe jejich pozornost. Je jich všude kolem spousty a mají i svoje zvědy. Ihned mě ti lidé nahlásili jim a nakonec jsem skončil tady."

„Garette, nerozumím ti úplně dobře," namítla jsem a srdce mi nadšeně bušilo.

„Všechny podrobnosti ti vysvětlím, až tohle všechno přejde. Záchrana se blíží. Asi do půlhodiny se tady všichni seběhnou, jak tvoji lidi, tak mí lidi. Bude to naprostý zvrat Finley. Oni nás už odsud všechny dostanou."

Málem jsem začala radostí křičet. Chtěla jsem Garetta obejmout, ale bohužel jsem neměla jak. Budu ho muset obejmout až se odsud všichni dostaneme. Teď už jsem věřila, že všichni tuhle instituci přežijeme a možná se pak rozbouřený vztah mezi Temnými a Bílými trochu uklidní. Bylo by to úžasné...

„Finley, někdo jde k tvojí cele-" Garett to nedořekl, protože mě ze snu rázem probudil štiplavý vzduch. 

Rozevřela jsem oči a ihned se začala dusit, protože jsem to vůbec nečekala. Uslyšela jsem tlumený výkřik, ale nevím, komu patřil. Možná byl i můj vlastní. Hlava se mi začala motat a ihned mě omámila droga. Cítila jsem, že jí mám v těle mnohem víc než kdy předtím. Cela se otevřela a někdo se mnou hodil tvrdě o zem. Před tváří mi někdo podržel balíček s telefonem a rozbaleným papírkem. Mžourala jsem na ty věci a matně si uvědomovala, že jsou moje. Někdo ukázal prstem na papírek a přiblížil mi to k očím ještě více.