Temné síly (2017)

13. kapitola

Nadechla jsem se, abych zklidnila svůj tep. „Jsem jednou z nich," řekla jsem.

„Jednou... cože?" zašklebil se Callan.

„Patřím do Temné magie... Já... patřím mezi ně..." mluvila jsem tiše a stále jsem to nechápala.

„To není možné. To mi neříkej ani ve srandě," zasmál se Callan, ale byl to takový ten nejistý smích.

„Tohle není sranda..." vzhlédla jsem k nim.

Nechtěla jsem to udělat znovu, ale musela jsem, jinak by mi zřejmě ani neuvěřili. Znovu jsem natáhla ruku, našla v sobě ten výboj a nechala jsem ho proudit mezi prsty, zatímco Grace a Callan šokovaně zírali na ten výjev.

„Tohle jsem ještě nikdy v životě neviděla..."  hlesla Grace.

„Já taky ne," přitakal Callan, ale pak se vzpamatoval. „Ale jakto? Naše matka pochází... je v Bílé magii. Musíš mít něčí geny..." zarazil se.

Přikývla jsem. „Můj pravý otec musí být z Temné magie. Jiné vysvětlení nevidím."

„No sakra," ulevila si Grace.

„Mým živlem je Energie. Magiči, kteří praktikovali temné síly byli pronásledováni, protože jich bylo málo a Bílých Magičů zkrátka o mnoho více. Magičové z Bílé magie se báli, aby je temné síly po nějaké době nedostaly, a tak už v době Svatého Iljiáše začali temné síly pronásledovat. Ale Iljiáše ty síly zabily. Nebo lépe řečeno, zabili ho ti, co temné síly ovládali. Mám tady zřejmě část deníku Iljiášova pravděpodobného synovce," podala jsem jim zašlé desky, „ale po čase se obrnili Rituálem Odebrání a větší sílou. Pořád jich bylo málo, ale aspoň se uměli bránit. A tak Magičové z Bílé magie ztráceli své členy, protože jim Magičové z Temné magie brali jejich schopnosti. Ale to je pořád málo. Potřebuji vědět víc. Vím, že Owen něco ví," hryzala jsem se do rtu, až mi začala téct krev.

„Jak víš, že s tím má zrovna Owen něco společného?" zeptala se Grace.

„Všechno se to shoduje s jeho divným rozhovorem s Rozmundovou. Musí se to shodovat, žádné jiné vysvětlení nevidím," řekla jsem a pak jsem složila hlavu do dlaní. „Anebo možná taky ne. Nevím! Nikdy jsem nečekala, že se dozvím něco tak..." hlas mě zradil.

„To bude v pořádku, jsme tu s tebou," objala mě Grace a já z ní cítila stejně velký šok, jako jsem cítila já.

„Nikdo se to nesmí dozvědět. Aspoň prozatím, dokud nebudu vědět víc. Nevím, jak by na mě ostatní koukali. Málo, že jsem zaútočila na Grace, ještě tohle," vzlykla jsem.

„Neboj se," řekl Callan a jeho dlaň si našla tu moji a konejšivě ji stiskla.

Ani nevím, proč jsem se rozbrečela, ale šíleně se mi ulevilo. V poslední době jsem byla napjatá až k prasknutí a to, že jsem konečně zjistila pravdu, mě sice neuklidnilo, ale aspoň mi to trochu ulevilo. Bylo to sice to nejhorší, co se mi kdy podařilo zjistit, ale aspoň už někam patřím. Už jsem zhruba věděla, po jaké stopě jít, abych o sobě zjistila co nejvíce. Byla jsem nováčkem ve světě temnoty a stále nevěděla, co moje schopnosti dokáží, co všechno vlastně dokážu já. Nemohla jsem to jen tak zkoušet, ale taky jsem to nemohla vyvalit na profesory, když je zřejmě Bílá a Temná magie v takovém rozporu. Bála jsem se.

Callan a Grace se mnou zůstali dlouho a celou dobu mě uklidňovali. Byla jsem ráda, že je mám po boku a že jim můžu věřit. Nechtěla jsem, aby se to dozvěděl kdokoliv jiný. Něco mi říkalo, že musím být teď mnohem víc opatrnější, než kdy jindy a že bych neměla jen tak někomu důvěřovat. Pokud jsem skutečně z linie temných sil, měla bych si nejdříve obstarat všechny informace. A dozvědět se, kdo byl můj otec. Nahánělo mi to husí kůži.