Temné síly (2017)

38. kapitola

Takhle to pokračovalo pořád dokola. Pokaždé mě tou drogou omámili, i když jsem si začínala všímat, že po každém nabrání energie z jejich zdroje se droga, či co to do vzduchu pouštěli, pomalu otupuje. Pokaždé pak na mě zkoušeli, co všechno vydržím a jak budu reagovat, odebírali mi krev, napojovali mě na různé přístroje. Když jsem se z pokusů vrátila, byla jsem vyčerpaná a malátná, ale za to mi v cele nechali aspoň nějaké jídlo a pití. Stejně tak na tom byla i Amber s tím klukem. S Amber jsme prohodily už jenom sem tam slovo. Nebylo o čem se bavit. Pořád jsem někam chodila já nebo ona a potom jsme obě dvě na přeskáčku spaly, abychom nabraly ztracenou energii ve fyzickém způsobu. Na moji psychiku začínaly mít uzavřený prostor a všechny ty pokusy taky svůj dopad. Přemýšlela jsem o věcech, o kterých jsem nikdy v životě nepřemýšlela a smála jsem se sama sobě jako šílenec. Ani nevím, kdy jsem naposledy viděla povrch země, protože jsem se dozvěděla, že jsme všichni zavření v komplexu pod budovou. Vůbec jsem neměla pojem o čase, a tak jsem zkoušela co nejvíce spát a vyčkávat na příchod Garetta ve snu, ale to se mi nepoštěstilo. 

Nakonec moje naděje na Garettův sen úplně opadla. Mohla jsem jenom doufat, že se s Owenem a ostatními spojil. Byla jsem doslova napěchovaná magií, ale nevěděla jsem, jak ji využít. Nedokázala bych se z toho složitého systému chodeb dostat na povrch a ještě utéct i odtamtud. Těch lidí tady bylo na mě zkrátka moc a i kdybych pomohla těm dvěma zajatcům vedle mě, stejně by mi taky příliš nepomohli.

Když jsem tak po dalším experimentu seděla na chladné zemi a jedla něco, co se jen vzdáleně podobalo nějaké polévce, přemýšlela jsem nad svojí rodinou. Matka. Jak moc jsem toužila po jejím objetí. Tak moc bych ji chtěla aspoň naposledy vidět, než tady doslova vyšťavím psychiku a oni mě pak zabijí. Nebo co se mnou chtějí udělat. Bryan... Tak dlouho se o mě staral jako o vlastní. Byl mou jedinou náhradou za mého pravého otce a tolik jsem ho měla ráda. Callan... Na Akademii jsme byli od sebe s rodičemi odříznutí a až na rodičovské dny a velké prázdniny, kdy jsme odjížděli domů, jsme se nesměli vídat. Akademie sloužila vlastně jako nějaké nápravné centrum i když to byla úplně obyčejná škola pro Magiče. 

Akademie... Dokonce mi začala chybět i Rachel. Zoufale jsem doufala, že se Garett s Owenem nějak spojil a všechno se to teď už řeší v Radě. Pomůžou mi? Podaří se jim objevit místo, kde mě a ostatní dva Poloviční schovávají? Tak moc jsem toužila po záchraně... Ale bylo mi jasné, že to ještě nějakou dobu potrvá. Garettovi jsem dala jen chabý popis toho, kde se nacházím. Mohla jsem být prakticky kdekoli v Kalifornii. A pokud se ještě Garett nedokázal s Owenem nebo s kýmkoli ode mě spojit, můžu si tady pobýt ještě dlouhou dobu. 

Složila jsem hlavu do dlaní a zhluboka dýchala, když mě vyrušil nějaký rachot u dveří. Zvedla jsem hlavu a všimla si, že i Amber vedle mě se překvapeně probudila a mžourala teď do chodby. Kluk ve vzdálené cele nevěřícně civěl na to, co se u dveří dělo. Chtěla jsem na něj houknout co se zase děje a vypadat tak jako někdo, komu je všechno lhostejné, ale když jsem spatřila to, kvůli čemu rachot vznikl, málem jsem šokem vykřikla.

„Další..." slyšela jsem vydechnout Amber.

Chodbou táhli, nevěřila jsem svým vlastním očím, Garetta. Vypadal podobně zdrogovaný, jako jsem vždycky vídala kluka ze vzdálené cely. Amber nikomu nedokázala ublížit, protože je léčitelka, a tak na ni droga potřebná nebyla. Vhodili ho do cely vedle Amber a všichni jsme na něj zděšeně civěli. Tedy já jsem byla více v šoku než Amber s Neznámým. Chtěla jsem vykřiknout jeho jméno, ale na poslední chvíli jsem si všimla, že mi rty naznačil, že musím mlčet. Šokovaně jsem na něj zůstala zírat. Natočil se od kamery i od našich zajatců tak, aby nikdo neviděl, co právě udělal. Svoji zdrogovanost jenom hrál! Srdce mi bušilo jako splašené a nedokázala jsem od něj odtrhnout oči.