Temné síly (2017)

32. kapitola

Všichni chvíli mlčeli a jenom na mě upírali zrak. Doslova mě jím probodávali, až na Strážce, kteří se tvářili ryze kamenně a Owena, který se na mě díval spíše povzbudivě. Nerozhlížela jsem se a jenom čekala, kdy začne ředitel mluvit. Byla jsem zvědavá, co má na srdci.

„K tomu včerejšku... pokusili jsme se zjistit pár informací, ale z Rady nám žádné informace nikdo neposkytl. Nemáme se tak příliš čeho chytit," řekl.

„Ví už o mně?" vypadla ze mě ta otázka dřív, než jsem ji stihla zastavit.

„Ano," odpověděl ihned.

„Dobře," přitakala jsem nejistě.

„Každopádně jsi první člověk se kterým jsem se takhle setkal. O křížencích dvou magií jsem kdysi slyšel, ale ty jsi první, kterého vidím na vlastní oči. A tvůj živel je zrovna ten, který patří mezi ty nejsilnější a nejvzácnější živly Temných Magičů."

Představila jsem si, jak mě zamyká do klece a předhazuje vědcům ke zkoumání mých schopností. Asi jsem se musela ušklíbnout i naživo, protože se ředitel trochu zamračil.

„Usoudili jsme tedy, že nejlepším začátkem bude, když si vyzkoušíš, jak moc jsi silná. Jestli to na tvé psychice nezanechává žádné stopy, jak tvrdíš, potom můžeš vyzkoušet prakticky cokoliv. Kvůli tomu, že máme jen velmi málo informací o organizaci, která nutí Poloviční ke spolupráci, navíc od velmi zvláštního zdroje, nemůžeme se moc pohnout dál. Proto se nám můžeš hodit a to i v boji," řekl významně.

Owen se na něj naježeně podíval. „Říkal jsi, že ji do takových věcí nebudeš zatahovat!"

„Takhle přesně jsem to neřekl," namítl.

„Tati! Ona není žádná loutka!" zvolal Owen pohoršeně.

Nevím proč, ale zahřálo mě to u srdce. Owen mě bránil a mě to bůhví proč těšilo zvláštním způsobem. Nepozastavovala jsem se nad tím příliš dlouho, protože mě zajímalo s čím dalším ředitel přijde.

„Ale výrazně by nám možná pomohla tuhle situaci jednou pro vždy vyřešit. Sám o tomhle všem víš. Jestli je to všechno pravda, máme šanci se útoků Temných navždy zbavit," prohlásil znovu ředitel neústupně.

„Nemáme se moc čeho chytnou!" namítl znovu Owen. „A není dobré z Finley dělat dalšího lovce, už tak je nás dost a to, že jsem chodívali se zbavovat Temných..." zarazil se, protože začínal odbíhat od tématu.

Já byla však překvapená, že mi dal ředitel tak rychle takové možnosti. „Pomůžu," řekla jsem proto ihned, aby si to snad někdo najednou nerozmyslel.

„Finley..." řekl Owen a obrátil se ke mně.

„Už jsem do toho namočená a chci zůstat mezi svými. Ať už je to s organizací jakkoli, chci zjistit víc a chci vám pomoct, abychom se s nimi tady, ani nikde jinde, už nemuseli potýkat. Navíc jde taky tak trochu o mně a když pomyslím na ostatní Magiče, kteří jsou stejní jako já a žijí v uzavřené společnosti, kde je hodlají pak poslat snad do nějaké války, je mi z toho zle," řekla jsem odhodlaně a trochu se narovnala.

„Plán zní takhle. Aby se tahle informace zbytečně zatím nešířila dál, protože jak jsi slyšela, kvůli Radě jsme si museli vymyslet to s těmi výtržníky, bude lepší, když budeš svoji moc zkoušet někde dál od hotelu. Nemám z toho příliš dobré pocity, že by se o tvé moci dozvěděl někdo další. Neřekla jsi to snad nikomu z tvých spolužáků?"

„Ví o tom jenom můj bratr a Grace," odpověděla jsem.

Ředitel přikývl. „Owen, který je z nás Magičů ten nejlepší, tě bude doprovázet. Měl by být schopen tě zastavit, kdyby se něco vymklo kontrole. Kromě toho s tebou pošleme dva profesory, kteří budou dohlížet na to, aby nepřihlíželi žádní lidé nebo aby se neukázali temné síly," vysvětlil a opřel se lokty o svůj pracovní stůl.