Temné síly (2017)

29. kapitola

„Vážně mi chcete říct, že jste včera mluvily s Garettem?" zavrčel Owen a sjel mě příkrým pohledem. „Jak se sakra dostal přes Strážce a vůbec? Finley, mohlo se ti něco stát..."

„Neměla ses tak rychle sama vypařit," podotkl ostře Callan a založil si ruce na prsou.

Já, Grace, Owen a Callan jsme stáli ve vylidněné chodbě, abychom si rychle promluvili o mém a Graciném včerejším zážitku. Myslela jsem si, že by to Owen i Callan měli vědět, když už jsem je do toho takhle zatáhla. Dnešní den by měl být také dnem zlomu, jelikož nás naši rodiče přijeli navštívit na tenhle hotel a já se už pomalu připravovala, až svoje rodiče seznámím s krutou skutečností, i když jsem podvědomě tušila, že profesoři budou muset naše rodiče seznámit s pravdou.

„Nechte toho. Nic se mi nestalo a zjistily jsme nějaké informace, které se vám chystáme jen tak mimochodem sdělit. Zdálo se, že Garett opravdu stojí na mé straně, i když to tak asi nevypadá," namítla jsem a vzpomněla si, jak něžně své city ke mně vyjádřil.

Owen si hlasitě odfrkl. „Je to zrádce! Měla si nechat Grace, aby ho spálila na popel. Takhle by už mohlo být všem jedno, co se s ním stalo."

„Nemohla jsem! Získaly jsme informace, které sice nejsou detailní, ale stačí. A vůbec, odkdy se do toho takhle pleteš? Myslela jsem si, že ti jde jenom o informace," zeptala jsem se ho nasupeně a koutkem oka si všimla, jak se Grace samolibě usmívá.

„Od té doby, co jsi mě zasvětila do svého tajemství," zamručel Owen a věnoval mi zvláštní pohled, který mě trochu zmátl.

Na to jsem neměla odpověď. Svým způsobem jsem do toho všeho Owena zatáhla a svým způsobem jsem ho nutila, aby byl po mém boku. Už jenom to, jak jsem všude hledala nějaké informace ho nutilo být po mém boku a snažit se mi pomáhat. Jenže pomáhat v čem? Chtěl mě ochránit stejně jako můj bratr a Grace? Grace se však tvářila, jako kdyby v tom viděla něco víc a já měla chuť ji bouchnout do ramene, aby se přestala tak pitomě tvářit. Zároveň jsem měla smíšené pocity z toho, že do toho zatahuji svého bratra.

„Pořád tomu všemu tak nějak nedokážu uvěřit," vztekal se Callan. „A navíc mě štve, že mě neinformujete o všem. Připadám si jako páté kolo u vozu."

„Nechci tě do toho zatahovat," namítla jsem.

Ostře se na mě podíval. „Finley, jsi moje sestra. Myslíš si, že to snad nechám jen tak? Chci být součástí všech tvých plánů, ať už jsou sebevíc šílené."

Povzdechla jsem si. Měla jsem Callana i Grace ráda a nechtěla jsem, aby se do toho pletli, ale zároveň mi byli jakousi oporou a pomáhali mi se pomalu prokousávat všemi těmi nově nabytými informacemi a nějak je zpracovávat. U Owena jsem měla smíšené pocity. Byla jsem terčem pro Temné Magiče, kteří si mě chtěli vzít do své organizace a bez svých přátel bych to pravděpodobně nezvládla. Nakonec jsem přikývla.

„Slibuji, že tě od této doby budu do všeho zasvěcovat," řekla jsem, ale vůbec se mi nelíbilo, že jsem to řekla takhle hladce.

Pomalu jsme se vydali chodbou k nějakému sálu, kde už na nás čekali rodiče, kteří nás na dva dny přišli navštívit. Zajímalo mě, jaké mají asi pocity z toho, že jsme odjeli mnohem dříve na hotely než kdy dřív. Ironií bylo, že nám to vůbec nezlepšilo náladu. Na mysl se nám pořád drala Garettova slova. Svým způsobem jsme o něm ani o ničem jiném nic nezjistily, jenom něco málo o té jejich tajné organizaci, ale i tahle informace byla spíše jenom jakýmsi nastíněním. Bylo to divné. Všechno to bylo celé nějaké pomatené a ani jedna z nás nevěděla, jaký závěr z toho vyvodit.