Temné síly (2017)

26. kapitola

Další dny jsem se cítila, jako kdybych se ocitla v nějakém chaosu. Přípravy na lyžařské hotely by asi zřejmě jindy probíhaly mezi profesory a studenty v klidu, pokud nejste zrovna po boji a většina studentů se vás nesnaží dokopat k tomu, aby jste jim tu situaci vysvětlili mnohem dřív. Většina profesorů vypadala nevyspaně a vyčerpaně, sami nevěděli kam dřív skočit a panovala mezi nimi příkrá atmosféra. Owena jsem taktéž zahlédla jenom párkrát. Měl napilno, takže jsme si od toho boje ještě nestihli promluvit. Potřebovala jsem mu však už říct, co se stalo s Garettem, aby nežil v nevědomosti jako ostatní profesoři. Nechtěla jsem, aby byl Garett alespoň v jeho očích za chudáka, kterého si odvedly temné síly. Taktéž jsem uvažovala nad tím, jak ředitele opatrně seznámit s celou pravdou. Potřebovala jsem si ho přehodit na svoji stranu tak, aby mi nechtěl ublížit, kdyby se dozvěděl, co jsem zač. Jenže jsem mu nemohla až tak důvěřovat, když jeho milovanou manželku zabily temné síly. Musel je nenávidět... A kdybych za ním přišla s tím, že jsem Poloviční a ukázala mu, co dovedu, bezpochyby by si mě zařadil prostě mezi temné síly a jeho první myšlenka by byla zneškodnit mě.

Konečně jsme byli všichni sbalení. Když jsme všichni se svými kufry vycházeli z Akademie, čekaly na nás venku autobusy. Profesoři si nás už předem rozdělili do skupin, v jakých se také ubytujeme na hotelech. Vzhledem k našemu hojnému počtu se usmysleli, že když budeme rozprostřeni po více místech, jen tak nás ti, co na nás útočili, nenajdou. Já jsem však byla jiného názoru, ale ten jsem si samozřejmě nechala pro sebe. Měla jsem dost rozumu na to, abych nikomu neprozradila, co se ten večer stalo. Doufala jsem, že to Rada schválí a profesoři nám to řeknou. A kdyby ne, jak by se profesoři vypořádali se slibem, který nám dali? Že nám poví pravdu? I tak už věděli, že já a Grace víme, o koho šlo. Ale bezpochyby si mysleli, že detaily neznáme.

„Promiňte!" zvolala Dianna chladným hlasem a jeden z profesorů se otočil. „Kdy za námi míníte pustit naše rodiče?" zeptala se.

„Přijedou za vámi na hotely. Bylo to napsané na informační tabuli," odpověděl unaveně.

Dianna se zatvářila zmateně. „Tu jsem nečetla."

„Potom si nestěžuj, že jsi něco důležitého zapomněla..." uchechtl se Eric.

„Vsaď se se mnou, že jen co přijedeme na hotel, začne nadávat, že nemá spoustu věcí," podotkl Callan.

Zasmála jsem se. I když tady panovala tak zvláštní atmosféra, pořád bylo dost prostoru k zábavě. Nemohli jsme být pořád jen zapšklí a nečinní. I když jsme "ztratili" Garetta. Já a moje parta jsme díkybohu byli přiděleni do stejného hotelu, avšak spolu s Rachel, která se za celou poslední dobu na mě ani nepodívala. Osud mi přál a jedním z výpomocníků, kteří v tuto chvíli zastávali spíše funkci instruktorů, byl Owen. Když jsem si všimla jeho spokojeného výrazu, sama pro sebe jsem se usmála. Cítila jsem se lépe, když byl někde poblíž a taky jsem doufala, že budeme mít soukromou chvíli, abychom si o tom všem mohli promluvit. Zasvětit jsem do toho musela už i Grace, i když mi to bylo trochu proti srsti, jelikož mě pořád přemlouvala, že chce vědět více. Možná bude lepší mít po boku někoho, kdo bude s vámi sdílet vaše tajemství, ale i tak jsem ji nechtěla zatahovat do problémů. Callana jsem z toho vynechala. Chtěla jsem aspoň někoho udržet v bezpečí, i když o tom věděl.

Nastoupili jsme bezeslov do autobusu. Všichni byli tiší a jen zvědavě pokukovali po ostatních. Bylo zvláštní odjíždět na lyžařské hotely ještě na podzim. Chytily jsme s Grace a s ostatními zadní sedačky a pohodlně se tam usadili. Naše kufry nám uložili do prostoru pro zavazadla, takže jsme se s nimi zbytečně nemuseli zabývat. Když jsme vyjížděli, všimla jsem si, jak jsou pozemky kolem hlavní brány poničené. Přímo ve víru boje to muselo vypadat hrozně. Někteří studenti si vzrušeně i vystrašeně šeptali, co mohlo zapříčinit takový chaos. Většina soch byla zničená, havranovi na fontáně chyběl zobák, tráva byla rozrytá a stromy vypadaly otrhaně a popáleně.