Láska z podsvětí

Část 57

Lucius se následně rozešel směrem ke kněžce, která na něj, jako první promluvila a vzápětí Alessii postavil na nohy, které se jí už od pohledu dost chvěly. „Ještě si to můžeš rozmyslet." Pošeptal ji do ouška, když se skláněl u jejího krku, kde nasával tu omamnou vůni, která z ní vycházela. A tím ji dal poslední šanci odmítnout. Srdce se mu bolestí svíralo nad představou, že by změnila svůj názor. Ale chtěl ji dát, ještě tu poslední možnost, se rozmyslet, předtím, než spojí své životy v jeden. Protože pak, už nebude cesty zpět, ani pro jednoho z nich. „Ne! To ani náhodou!" Vykřikla zděšeně. Její reakce, ho nesmírně potěšila. Pravdou bylo, že i když čekal, na její odpověď sotva pár vteřin, zdálo se mu to, jako věčnost. „Dobře." Pronesl s úsměvem. „Sejdeme se u obřadu, ano?" Jakmile přikývla na souhlas, převzala si ji kněžka. No ještě než stihla odejít, povedlo se mu, ji políbit na nos. Pak mu už nezůstalo nic jiného, než sledovat, jak odchází žena, co mu ukradla srdce, než se sám odebral připravit.

Ve chvíli, kdy se rozloučila s Luciem, ji nezbývalo nic jiného, nežli následovat oné kněžky, co si pro ni přišli. Na nejistých nohách, se od něj vzdalovala stále víc a víc, až ho naposled zahlédla, když vycházela z trůnního sálu, kde se on ještě nacházel a doprovázel ji svým pohledem. Pravdou bylo, že v tu chvíli se u ní projevila víc, než jen nervozita, co prostupovala celé její tělo.

V podsvětí, tedy v Luciově světě, byla sice podruhé v životě, ale to jí na klidu rozhodně nepřidalo. Kněžky, které ji vedli spletitými chodbami, s ní nepromluvili ani slovo, co jí znejistilo snad ještě víc. Věděla, že jim Lucius věří, jinak by ji s nimi nepustil, ale ona byla rozhodně na vážkách. Už s lidmi, se těžko seznamovala. A teď je ve společnosti démoních kněžek.

No, to je opravdu zvědavá, jak bude jejich konverzace probíhat, prolétlo ji hlavou, když se ocitla v tmavé místnosti, ve které se nacházela nádherně velká vana, v obklíčení vonných svíček a posetá okvětními lístky růží. Už jen ten pohled, ji vykouzlil široký úsměv na rtech. Chvíli se ještě kochala pohledem na tu krásu kolem sebe, než ji vyrušil hlas jedné z kněžek, co jí dovedli do oné místnosti.

„Má paní." Oslovila ji s úctivou poklonou kněžka, stojící vedle ní. „Náš pán osobně dohlížel na to, abychom ti připravili lázeň, co tě ohromí. Moc mu záleží na tom, aby se vám u nás líbilo." Těmi slovy, co žena, které jméno ani nezná, pronesla, ji málem vyrazila dech. Ani ve snu by ji nenapadlo, že jeden z důvodů, pro který Lucius, za poslední tři dny neustále mizel, byla lázeň, ve které se teď má koupat. Ohromena to tedy byla, o tom žádná. No dlouho si to rozplývání se, nad jeho výtvorem neužila, poněvadž ji vyrušila další z kněžek, co jí sáhla na šaty, které ji chtěla vzápětí sundat.

„Co to děláte!" Vypískla Alessie překvapeně. To, že se bude svlékat, před cizími osobami, když doteď, ji nahou mohl vidět, tak maximálně lékař, s tím se už, jakž takž smířila. Ale to, že by ji někdo druhý, kromě ji samotné svlékal, o tom řeč nebyla. No, do toho nežádaného svlékání její osoby nepočítá Luciuse. Od něj to očekává. „Promiňte má paní. U nás je zvykem, že se o vše, co se týče vašeho koupání, postaráme. Počínaje svlečením vašeho oděvu, ve kterém jste přišla, pokračujíc koupelí, co vám přichystal náš král, až po obléknutí šatů, co vám pečlivě vybral samotný Lucifer." Pronesla s největší úctou a skloněnou hlavou kněžka, směrem k ní. Po jejich slovech, se jí málem zatmělo před očima. Cože to mají za zvyk? Vždyť není královna, aby se k ní takhle chovali? Jakmile ji v mysli vyvstaly tyhle otázky, uvědomila si, že i když teď, ještě oficiálně jejich královna není, bude ji ve chvíli, kdy proběhne ceremonie a oddá se jejich vládci. Až teď ji dochází, že ono obsluhování, co jí odjakživa není příjemné, je jen slabý odvar z toho, co jí čeká, jako choť Lucifera a královnu podsvětí.

I když nerada, ale nechala kněžky dělat jejich práci. „Dobře, souhlasím s tím, že se postaráte o vše, co se mé osoby týče. Jen mi říkejte dopředu, co se bude dít, ano?" Pověděla jim, na své rozpoložení vcelku mile a vzápětí se na ně i nejistě usmála. Na jejich souhlas nemusela čekat, ani vteřinu. Poněvadž hned, jak to dořekla, přikývli a pustily se do jejího svlékání. Celá ta situace, ji přišla, jak vzrušující, tak i zahanbující. Jakmile na zem dopadl poslední kus jejího oblečení, cítila, že je rudá, až na zadku. Stála tam zcela nahá a ta nejistota i stud, co v tu chvíli prožívala, ji prostoupila celé tělo. V okamžiku, kdy ji ovanul chlad a na jejím těle, se objevily první náznaky husí kůže, ji jedna z kněžek podala ruku, aby jí pomohla vstoupit, do vyhřáté vany, co na ni toužebně čekala.

Pravdou bylo, že jakmile se dotkla vody, tělem ji projela slast. A to nemluví o tom, jak jí bylo nádherně, když se celá ponořila do oné tekutiny, co jí dokonale zahřívala. Ve vaně, byla sotva patnáct minut, když ji kněžka pokynula, aby se postavila. Netušila, co mají za lubem, no když spatřila houby, které dvě z nich drželi v rukou, domyslela si to. Se vší jemností, se jí dotýkali a myli celé její tělo. Od krku, přes prsa, záda, bříško, zadeček i její intimní partie, co jí vskutku moc příjemné nebylo. Pak ji opláchly a přesunuli, ji do jiné vany, kterou si dosud nevšimla. Byla o hodně menší a co si stihla všimnout, nebyla v ní voda, nýbrž vonný olej. Jakmile se do ní usadila, opřela se o opěradlo vany a vzápětí ji jedna z kněžek začala mít vlasy. Pravdou bylo, že i když měla z celé té situace smíšené pocity, užívala si to.

Jakmile se mu Alessie ztratila z dohledu, šel se i on připravit na ceremoniál, co ho čeká. Neskutečně se těšil, až svého anděla uvidí v těch šatech, co jí vybral. Přešel do svého pokoje, kde zapadl rovnou do koupelny, kde ho už čekala napuštěná vana, o co se postaral Shaks. Původně se o něj měli postarat kněžky, přesně tak, jako o jeho andílka, ale to okamžitě zavrhl. Neměl v úmyslu, se nechat ošahávat od nikoho jiného, nežli od Alessie. Od ženy, která probudila jeho srdce k životu.