Láska z podsvětí

Část 29

Když spatřil ten ruměnec v jejím obličeji, který se snažila všemožně zakrýt, došlo mu, že to byl asi její první polibek. Nechápal, jak je možné, že tak nádherná žena, jako je Alessie, která probudila k životu jeho srdce, ještě od nikoho nedostala žádný polibek, ale byl zato rád.

Byl nadšený z vědomí, že byl prvním mužem, co jí kdy políbil. Že její první polibek, patřil jen a jen jemu a nikomu jinému. Tak, jak ji řekl, tak i udělal. Po tom, co si do svých rukou, vzala svůj batůžek s věcmi, co u něj bude potřebovat a po tom, co zamkly dveře od jejího bytečku, odnesl si ji v náručí, rovnou do svého vozu, kde ji usadil na místo spolujezdce.

Cesta uběhla vcelku rychle. Ani se nenadála a Lucius parkoval před svým domem. Tedy on ji řekl, že je to dům. No to, co viděla ona, nebyl obyčejný dům. Bylo to sídlo, jako z pohádky. Jen pohled na něj ji ohromil, že si ani nevšimla, že Lucius s ní už nesedí v autě. Stále se dívala před sebe, když se na její straně auta, otevřely dveře, ve kterých spatřila stát svého přítele, připraveného ji odnést dovnitř.

„Já,...to už zvládnu." Zakoktala ohromeně a vzápětí vystoupila z vozu. Ten pohled ji málem vyrazil dech. Její noha, ještě nikdy nevstoupila do tak krásného sídla, jako bylo to Luciovo. I její rodina byla bohatá, ale takový dům tedy rozhodně neměli. „Proč si říkal, že bydlíš v domě, když bydlíš, ... ani nevím, jak to nazvat, v zámku?" Koukala na něj nevěřícně a očima se dožadovala své odpovědi. „Takže se ti líbí?" Odpověděl ji na otázku otázkou a u toho se krásně usmíval. No to, co pronesl pak, ji opravdu překvapilo. „To je dobře. Zanedlouho budeš paní tohohle domu. Tedy pokud budeš chtít." Pronesl ledabyle, jako by vůbec o nic nešlo. Alessie tam stála, nevěřícně na něj zírala s pusou otevřenou dokořán. Nechápala jeho myšlenkové pochody, ale představa toho, že přemýšlí do budoucna a hlavně, že ona má místo v jeho budoucnosti, ji zahřála u srdce i vykouzlila široký úsměv na rtech. Ani o tom nepřemýšlela a skočila mu do náručí. Zdálo se jí, jakoby její tělo, v tu chvíli jednalo za ní. A vůbec, ale vůbec ji to nevadilo.

Počítal s tím, že bude Alessie překvapená z toho, kde bydlí, ale že až tak, to tedy netušil. Hold i když je vládce podsvětí a má své pohodlné sídlo v pekle, tak to neznamená, že na zemi, nebude bydlet v luxusu. On miluje luxus. A taky, že si ho dopřává, když má tu možnost.

Když zůstala stát s otevřenou pusou, musel se nad ní pousmát. A ten spalující pohled, kterým ho následně obdařila a který říkal... To, jako vážně? ho přímo pobavil. Byla tak roztomilá, když mu po jeho slovech skočila do náručí, že přemýšlel čím si takovou ženu, vůbec zasloužil.

Chvíli spolu stáli na příjezdové cestě, no jakmile se Alessie otřásla chladem, hned jí, i přes její protesty vzal do náručí a odnesl ji přímo do svého domu. Nemusel ani zvonit, protože se, jako obvykle otevřeli dveře od hlavního vchodu, ve kterých stál Apollion a z úcty k němu, se mu vzápětí uklonil.

Když ji vzal Lucius do náručí, na oko protestovala, aby se neřeklo, ale jinak si jeho blízkost, kterou jí znova nabídl, moc ráda užívala. Zdálo se jí divné, že muž, který otevřel dveře, se mu následně uklonil, ale nechala to být. Řekla si, že možná je to nějaký starý zvyk, ze země odkud pochází.

Líbilo se jí, že ji přes práh přenesl, jako nevěstu, ale s tím se mu rozhodně nesvěřila. Sama před sebou se cítila trapně, že na takovou věc vůbec pomyslela. Sídlo, do kterého spolu vstoupili bylo nádherné a honosné. Bylo znát, že Lucius si na luxus přímo potrpí.

Vzápětí ji napadlo, že se u ní doma asi necítil moc příjemně, protože ona na rozdíl od něj, žije vcelku skromně. Z jejího přemýšlení ji vytrhl jeho hlas, kterého dech ji lechtal přímo u ucha. „Líbilo se mi u tebe doma. Máš to tam moc útulné." Poznamenal, jakoby přesně věděl na, co zrovna myslí. Studem sklopila zrak a doufala, že si nevšimne, že svými slovy trefil přímo do černého. „Není se za co stydět, má paní." To bylo to poslední, co slyšela, než ji ze vší opatrností položil na podlahu svého domu a vzápětí, přitom, jak ji sevřel ve svém pevném objetí, ji něžně políbil. V tu chvíli se cítila úžasně. Nohy se jí sice znovu chvěly, ale už to ustála. Měla pocit, že jeho náruč, je pro ni, to nejbezpečnější místo na světě.

Chvíli se věnovali jeden druhému, no pak se rozešli dovnitř domu. Chtěl ji po něm provést, ale po chvíli usoudil, že jeho sídlo je dost velké a kdyby ho procházeli celé, zabralo by to snad i hodiny. Nakonec se rozhodl, prozatím ji provést po základních místnostech, které bude určitě potřebovat vědět, kde se nacházejí. Zbytek ji ukáže časem. Vždyť u něj není naposled, blesklo mu hlavou.

Ten úžas, který viděl v její tváři, byl k nezaplacení. Moc se mu líbilo, že ji dokázal tak ohromit, no taky doufal, že nebude brát na vědomí rozdíly mezi nimi. Neprovázel ji po svém sídle, s úmyslem ji předvádět, jaké propastné rozdíly jsou mezi nimi, už jen z toho důvodu, že on to tak rozhodně nebral.

Provázel ji tam, kvůli tomu, že tam s ním, doufá časem, bude trávit veškerý svůj čas. A nechtěl, aby se mu tam někde ztratila. Co se týče žen, které si k sobě dosud vodil, co je pro něj, v tuto chvíli už minulost, tak ty znali jen cestu od hlavního vchodu, do jeho náhradní ložnice a zpět. Nic víc.

Ano, přesně tak, v domě má nespočet pokojů a taky náhradní ložnici, pro případy, kdy si přivedl, nějakou neznámou ženu. Jeho skutečná ložnice, byla jen a jen jeho. A teď je i Alessie. Popravdě nepovažoval za nutnost, je provázet, když věděl, že mezi nimi nejde o nic víc, nežli jen o bouřlivý sex, který si sice vždy užil, ale dané ženy, od toho nic víc čekat nemohli.