Láska z podsvětí

Část 54

Po tom, co se nasnídali, přesunuli se tedy do zahrad, o které se staral Roland. Společně se pak usadili na nejvzdálenější lavičku od domu, která stála pod stromem, kterého jméno už stihla zapomenout. Podívala se na Luciuse, který se očividně snažil posbírat odvahu, aby ji začal vysvětlovat, co a jak vlastně je, když náhle promluvil. „Andílku." Oslovil ji něžně a přitom se jí díval do očí, až se jí z toho rozechvělo celé tělo. O srdci, co jí bilo, jako na poplach, ani nemluvě. Z jeho pohledu měla pocit, jako kdyby se jí díval, přímo do duše, co ji vyděsilo i vzrušilo zároveň.

Ve chvíli, kdy se odhodlal ji konečně oslovit, se mu zdálo, že mu snad srdce vyletí z hrudi. Seděl směrem k ní, díval se do těch nejkrásnějších očí, co kdy viděl a doufal, že po tom, co se dozví o něm i to, jak se jí změní život, pokud ho přijme, ho neodmítne. Prvně ve svém dlouhém životě, měl strach z toho, že by o nějakou ženu přišel. Pravdou je, že dokud nepotkal Alessii, otázky typu,... Neopustí mě snad? Nikdy neřešil. Neměl to totiž zapotřebí, poněvadž si jen a jen s každou z nich užíval, nic víc. Každá žena, se kterou byl, věděla na čem je. Počínaje Aríou. No, teď je to zcela jiné. Teď si není jistý ničím a to ho opravdu děsí. Ano. On. Samotný Lucifer, vládce podsvětí, je přímo vyděšený, že by ho opustila žena, při které se mu pokaždé tají dech. Žena, v jejíž přítomnosti, se mu srdce vždy rozbuší nebezpečnou rychlostí. A v neposlední řadě žena, při které, se jeho tělo pokaždé probudí a žádá si svou pozornost.

Ano, mluví o svém penisu, který reaguje v její přítomnosti vždy stejně. Hlavně v situacích, kde jeho oči sklouznou, na její dokonale kulatou prdelku, kterou by rád, co nejdříve polaskal a kterou by nejraději ve svých dlaních hnětl, jako těsto. Nebo, když mu oči sklouznou k jejím, za chůze se pohupujícím ňadrům, které ho svým vzhledem přímo fascinují a které by taky moc rád, co nejdříve dopodrobna prozkoumal. A to nemluví o jejím lůně, do kterého by se, pokud možno okamžitě a bez prodlení ponořil. Navíc se na to těší i jeho, momentálně k prasknutí napumpovaný penis, který si snad, co chvíle, i proti jeho vůli, přerazí cestu jeho poklopcem.

Když si uvědomil, že mu myšlenky běhají nesprávným směrem, okamžitě zatřásl hlavou, aby se trochu vzpamatoval. Ještě ani netuší, jak bude jeho anděl reagovat, na nové zjištění a on už zase bloudí, ve své fantazii, prolétlo mu hlavou, když znovu zaměřil svou pozornost k dívce, co seděla hned vedle něj a stále čekala, co jí má v úmyslu povědět.

Bylo to pro něj těžké, ale přece jen si onu skutečnost, že se bezhlavě zamiloval do Alessie přiznal. Chvíli trvalo, než vůbec přišel na to, co vlastně cítí, poněvadž s city, neměl žádné zkušenosti. Ale stalo se. Musí uznat, že mu s tím poměrně dost pomohl, jeho lidský přítel. A pravdou bylo, že ho to posunulo dál. Byl to takový pocit, jakoby překročil hranici, která ho omezovala. Vždy měl pocit, že je svobodný, ale stačí jeden úsměv od ženy, která právě teď netrpělivě čeká, co se dozví a má pocit, že se vznáší bez toho, aby musel roztáhnout svá křídla.

„Tenhle rozhovor pro mě nebude lehký, ale musíš vědět, co tě čeká, pokud se rozhodneš se mnou zůstat. Jinak se nebudeme moci pohnout v našem vztahu dál. Ještě máš šanci couvnout, tak své rozhodnutí dobře zvaž." Pozorně poslouchala, co jí chtěl Lucius říct. Viděla na něm, že je značně nervózní a tak se prozatím na nic neptala, jen trpělivě čekala, co se dozví.

Z toho, co jí pověděl a že toho nebylo málo, zjistila, že je na světě, už víc, jako deset tisíc let. Co jí přímo ohromilo, když si představila, co všechno za ten čas zažil a hlavně viděl. Vyprávěl ji, jak si vybudoval a hlavně, jak dosáhl svou pozici v pekle, která mu náleží, asi stejnou dobu, co je na světě.

Jeho vyprávění ji udivilo, poněvadž si myslela, že starat se o peklo, byl jeho trest. Aspoň tak je to známo mezi lidmi, ale očividně se spletla. Všechno, co měl, si vydobyl vlastním úsilím, co jí vskutku ohromilo. I když, když se pak zamyslela, dávalo by to smysl, protože i svou firmu, co věděla, vybudoval od píky, jak se říká. A že se mu vede přímo úžasně, to nemohla popřít, ani kdyby sebevíc chtěla.

„Alessie, teď to důležité, co se týká našich životů." Pronesl nejistě Lucius směrem k ženě, která téměř ani nedutala. „Víš, on je důvod, proč jsme ještě v našem intimním životě, nepostoupily dál. Není to proto, že by jsem nechtěl, to ne. Toužím po tobě od první chvíle, co jsem tě potkal." Ujistil ji a vzápětí ji chytil za ruku, kterou měla položenou na své noze. „Je jedna věc, kterou nikdo, krom mé rodiny a lidí, co jsou mi blízcí neví." Zadíval se jí do očí, které se na něj s láskou dívali a konečně se odhodlal ji to říct. „Totižto, jakmile je láska oboustranná,.... To znamená, že ty i já, jsme zamilovaní, do sebe navzájem a prvně se spolu pomilujeme, bude to navěky. Nebude cesty zpět." Stále ji hleděl do očí, ve kterých ji v tu chvíli zahlédl úžas. Trpělivě čekal, zda se vyjádří, nebo aspoň, až něco řekne, cokoliv.

Alessie na něj hleděla, skoro s otevřenými ústy. Až teď ji vlastně všechno začalo dávat smysl. To, jak s ní nezašel dál, než k polibkům a nepatrným dotekům, i když ona sama o to nesčetněkrát stála. To, jak po jejich mazlení, vždy zmizel v koupelně, aby si ulevil. Ano. Sice byla nezkušená, ale hloupá rozhodně nebyla. Přesně věděla, co tam dělá a pravdou bylo, že ji trápilo, že se jí nesvěřil. Protože si myslela, že po ní netouží tak, jak ona po něm. Což jak teď slyšela, byla úplná hloupost. Kolikrát měla chuť, mu vlézt do koupelny a pomoct mu, ale stud už jen z té myšlenky, ji vždy zastavil.