Láska z podsvětí

Část 43

Společně se přesunuly do výtahu, co je vyvezl až do posledního patra, kde měl kancelář. U Alessiina pracovního stolu, se s ní rozloučil a přešel do své kanceláře, kde se začal chystat na schůzku, která ho ještě čeká.

Seděla u svého stolu a opravdu se snažila pracovat, ale myšlenky ji neustále utíkali k tomu, co se to právě odehrálo, při vstupu do společnosti. Stále nemůže uvěřit tomu, že to Lucius opravdu udělal. Byla z toho sice nesmírně šťastná a pravdou bylo, že její srdce ji tím vzrušením z toho okamžiku, málem vypovědělo službu, jen doufala, že toho Lucius, nebude do budoucna litovat. I když ten pohled Renaty, kterým ji přímo probodávala, stál opravdu zato.

Týden uběhl, jako voda. Schůzka, na kterou se v pondělí Lucius připravoval dopadla vcelku dobře a chůze s vedoucími společnosti, co se odehrála o den později, taky. Právě si říkala, že půjde za Luciem do kanceláře, poněvadž byl pátek, něco po druhé hodině a o chvíli by měli jít společně domů, naco se moc těšila.

Ano, posledních pár dnů, se zdržuje spíše u Luciuse doma, než u sebe. Už i oblečení, sice jen nějaké, ale přece si ho k němu donesla, aby pokaždé, před prací nemusela spěchat do svého bytu. Vlastně to byl Luciův nápad. Prý, aby nemuseli ráno, tak brzo vstávat, to bylo jeho vysvětlení na to, aby si nějaké to oblečení, přestěhovala k němu, do jeho ložnice.

Za ten čas, co u něj, takříkajíc bydlela, se stihla seznámit s Apollionem, co je člověk, který se mu stará o chod domácnosti a taky se zahradníkem jménem Roland. Apollion se jí zdál být dost odtažitý, i když byl k ní milý, moc se s ní neměl v úmyslu bavit. Usoudila z toho, že ji vždy odpověděl jen jedním slovem, nebo větou, která byla, pro jejich konverzaci nezbytně nutná.

Roland byl asi o deset let starší, než ona a byl dost upovídaný. O Luciovu zahradu se staral skvěle a může říct, že i za ten čas, co tam pobývala, se toho o rostlinách a stromech, co tam rostou, dost dozvěděla. O ničem jiném s ním totiž nemluvila. Vždy, když se ho na něco, co chtěla o Luciovi vědět zeptala, stočil konverzaci jiným směrem. A to k jeho práci, kterou odváděl skutečně moc dobře, dle jejího laického úsudku.

Měla možnost si prohlédnout i většinu domu, neboli sídla, kde její přítel bydlí. A musí i sama uznat, že je nádherné, i když pro jednoho člověka dost velké, řekla by. Dost možná, že by se tam i ztratila, kdyby nedávala dobrý pozor, kudy jde, aby se pak mohla vrátit. Měla přístup, kam jen chtěla. Jediné, kam ji bylo zapovězeno jít, byl hluboký sklep. A poněvadž ji Lucius upozornil na to, že je to tam dost staré a taky životu nebezpečné, neměla v úmyslu tam chodit. Takže se mu prakticky, vyhýbala obloukem. I když pravdou bylo, že ji lákalo se tam podívat, ale život ji byl přece jen přednější.

Už už vstávala ze židle, neboť se chtěla rozejít za Luciusem, když v tom se otevřeli dveře výtahu, ve který stál její otec. Vůbec nechápala, co tam pohledává. Neviděla ho, už hodně dlouhou dobu a pravdou bylo, že dost pochybovala, že přišel zrovna za ní. Chvíli na sebe jen koukali a když už chtěla promluvit, přerušil ji hlas, co jí vždy rozechvěl celé tělo.

„Pan Darwin předpokládám. Není-liž pravda." Pronesl do ticha místnosti a v tu chvíli pohledem spočinul na zmatené přítelkyni. Byl opřený o futra dveří své kanceláře a přemýšlel, co by tak po něm mohl chtít otec Alessie. „Právě mi volala Renata, že tvůj otec, má zájem se mnou probrat, nějakou obchodní nabídku. Tak jsem ji řekl, ať ho pustí nahoru." Pohotově ji odpověděl na nevyřčenou otázku, která ji určitě vířila hlavou. Jakmile tiše přikývla, rozešel se směrem k jejímu otci, aby mu na pozdrav podal ruku.

Pravdou bylo, že už se těšil, až s Alessii z firmy odejdou. Měl v plánu ji vzít ven, aby se trochu zabavily po tak náročném týdnu. No, to se momentálně změnilo, poněvadž netuší kolik času, bude muset strávit s jejím otcem. Když mu před chvílí zazvonil telefon v kanclíku a slyšel, co mu pověděla Renata, málem ztratil řeč.

Osobně ho překvapilo, že její otec vůbec přišel. Po tom, co mu Alessie vylíčila, jaký vztah nevztah, má s rodiči, ho až zaskočila ona zpráva, co se dozvěděl před chvílí. Neměl ani možnost na to upozornit svou přítelkyni. Nechtěl, aby si myslela, že má před ní nějaké tajnosti a tak ji rychle bez toho, aby se ho zeptala na očividnou věc, vše vysvětlil.

„Dobrý den, pane Darwine. Jsem Lucius Darkmoon. Přítel vaší dcery, ale to už jistě víte, viďte?" Pozorně si prohlížel muže, který se mu vzápětí, co mu podal ruku představil. Zdál se mu nervózní, ale určitě to nebylo z toho, že po tak dlouhé době viděl svou dceru. „Ano. Má dcera Tamara se zmínila a proto jsem taky přišel. Potřebuji si s vámi promluvit, mezi čtyřma očima, jak se říká." Díval se na muže, který se sotva podíval směrem, kde stála jeho dcera. A zároveň nechápal, co je tak tajného, že při jejich rozhovoru, nemůže být Alessie. „Dobře. Přejděte si do mé kanceláře a udělejte si pohodlí. Přijdu hned za vámi." Pronesl k muži stojícím před ním a názorně svou rukou ukázal na dveře, ze kterých před chvílí vyšel.

Jakmile se Alessiin otec rozešel do oné místnosti, kam ho poslal, přistoupil ke své přítelkyni. A vzápětí, jak jí pohlédl do očí, ji pohladil i po tváři. „Lásko." Oslovil ji něžně. „Promiň, že tě z toho rozhovoru vynechám, ale určitě ti pak řeknu, o čem jsme spolu mluvily, ano?" Ujišťoval ji, poněvadž si všiml jejího nejistého pohledu. Nechtěl, aby si myslela, že by ji cokoliv dělal za jejími zády. „V pořádku. Počkám tady na tebe a pak půjdeme domů." Pronesla s mírným úsměvem a po tom, co ji políbil na tvář, rozešel se do své kanceláře, kde na něj čekal její otec, od kterého ani netušil, co očekávat. Uvědomil si, že právě na vlastní kůži zjišťuje, jak jsou lidské vztahy komplikované. A to ještě nemluví o rodinných vztazích.